Svět podle Charlie

Další pozlacené dveře se přede mnou automaticky otevřou a já mám možnost spatřit to okázalé bohatství a snobskou společnost. Mírně pozvednu hlavu, usměji se a pohledem přelétnu zvědavé tváře. Jsem žena! Jsem dravá šelma! Opakuju si stále dokola svou novou mantru. Kdyby mě tak viděla Desiree, tak by radostně zatleskala.

„Nezapomínej být pyšná na to, co se s tebe stalo! Nezapomínej ani na fakt, že jsi princezna! Vůdčí samice! Ano, vůdčí! Cítím to s tebe. Dokážeš být velice nebezpečná, když budeš chtít. Jen to v sobě objev a nech to vládnout!“

Právě v tento okamžik, díky zážitku, který mi otevřel oči, jsem prozřela. Pochopila slova, která mi Desiree neustále opakovala. Natáhnout ruku a vzít si, co je tvé. Ladná dravost, smyslnost a touha. Být mrchou, která si nic nenechá líbit. Též nezapomínat na to, že samce si můžeš podrobit pouze svým tělem! Ano, budu se učit! Ale teď. V tuto chvíli, si chci hrát.

Na rtech se mi objeví nebezpečný úsměv, který donutí nejslabší jedince odvrátit tvář. Větší opovážlivci zbystřili svou pozornost a bedlivě mě sledovali. První krok, zhoupnutí boků. Druhý krok a zhoupnutí boků. Dala jsem volnost své šelmě. Její vůně zavlála kolem mě. Další tváře se odvrátili, což u mě vyvolalo úsměv.

Lehké pohlazení látky šatů na pravém boku a smyslný úsměv na velikého samce, který se ke mně přiblížil. Cuknu trošku hlavou, když se mi do nosu dostane jeho aroma. Ta dusivá a zároveň omamná vůně připraveného samce. Vlhnu, má šelma se chce sblížit. Utáhnu opratě a káravě ji upozorním, že si chceme pouze hrát. Sex bude později s Brennanem. Panter spokojeně zavrní a přistupuje na mou nabídku.

Udělám další smyslné kroky, otřu se o černou látku smokingu a zavrním. Otáčí se na místě, když kolem něj procházím. Skloní se ke mně, nasaje mou vůni a spokojeně zavrčí. Ach, ano. Už se chytil a teď je řada na mě si s ním trošku pohrát. Natočím se bokem. Opět se o něho otřu, ale tentokrát víc a intimněji. Jako Desiree, když vábí své samce z klanu. Fascinovalo mě dovádivé lví svádění. Byla jsem tomu přítomná tolikrát, že to dokážu sama provést i po slepu.

Obejdu ho, přitulím se k jeho zádům a sjedu skoro až na zem. Pak se opět vrátím do vzpřímené polohy, otočím se a přitisknu ňadra na tvrdé svaly zad. Zavrním, obtočím ruce kolem jeho pasu a s nehty zabořenými do látky přejedu po jeho trupu. Než se stačí vzpamatovat, odstoupím od něho a opět ho obejdu, abych mu viděla do tváře. Zlatavé oči se lesknou, zuby má vyceněné a vrčí. Usměju se. Dostala jsem ho!

Zachytím červenou kravatu se zlatým pruhem a přitáhnu si jeho rty ke svým. Políbím ho. Nestydím se! Projevuju pouze poděkování za to, že mě chce a že si mě vybral. Ano, to je zákon smečky. Ukončím prohlubující se polibek, otevřu ústa a nechám vyjet své tesáky. To je znamením, že ho zrovna v tuto chvíli nechci.

Odhodím kravatu, která chvíli pluje vzduchem, než se navrátí na své místo. Pozvednu bradu a bez dalšího ohlédnutí od něho odejdu. Tak jednoduché. Tak prosté. Sborové zalapání po dechu a šumění nevěřícných hlasů se roznese po ztichlé místnosti v ten samý okamžik, když dojdu ke svému otci.

„Pane Bože, Francisco! Víš, koho jsi to právě odmítla?“

Pokrčím pohrdlivě rameny a otočím se na Samuela, který na mě hledí v němém úžasu. Zasměju se, když zaznamenám poklesnutou bradu. Můj smích ho vytrhne z transu. Několikrát zamrká a polkne.

„Do háje! Kde jsi, se tohle naučila?“

„Od lvic!“

Pronese za mnou neznámý ženský hlas. Otočím se a zadívám se na drobnou ženu, stojící přede mnou. Usměju se a pokývám souhlasně hlavou. Nasaju její vůni a zkonstatujeme, že nám od této samice nic nehrozí. Predátor uvnitř mě převzal vedení.

„Och, tak tobě nepřipadám nebezpečná?“ zeptá se mě vzápětí.

„Ne“

„Zajímavé“

Nakloní se k nám a pro změnu nasaje naší výraznou vůni. Během vteřiny se od nás odvrátí a ustoupí pár kroků vzad.

„Ano, máš pravdu!“ pozvedneme obočí. „Pro tebe nejsem nebezpečná!“

„Vaše milosti!“ ukloní se můj otec. „Má dcera vás určitě nechtěla nikterak urazit. Pouze nezná naše zákony, tak jak by měla. To co si dovolila k …“

„Ne“ zarazí ho pohybem ruky. „Neomlouvejte se za ní! Byla jsem také taková.“ usměje se na mě. „To byly krásné časy, má drahá.“

Nestačíme nic namítat, když se její ruka obtočí kolem naší a přitiskne si naše tělo k drobnému boku. Zmateně natočíme tvář k otci, který má obličej v dlaních a běduje. Samuel se snaží zakrýt svůj úsměv, poplácává ho po zádech a pronáší uklidňující slova.

„Chci vědět jediné!“

„Ano?“ opět vrátíme pozornost ke královně.

„Proč jsi odmítla mého syna? Nikdy předtím se to ještě nestalo a musím říct, že mě to dosti pobavilo.“ zasměje se hrdelním smíchem.

„No…“jak jí to sakra máme vysvětlit.

„Kam se ztratila tvá bojovnost a nadřazenost, drahá?“

„Neztratila!“ odsekneme. „Pouze se snažím zformulovat slova tak, aby dávala smysl.“

„Ach, řekni mi to bez obalu!“ další drobné mávnutí ruky. Než, ale stačíme říct slovo, opět se ozve. „Neříkej mi, že už máš plno! Mělo mě to napadnout!“ zklamaně zavzdychá. „Samice, jako ty, jsou vždy už kompletně zadané.“ opět se k nám obrátí. „Jedno místo tam snad ještě najdeš, drahá?“ její nehty se zaboří do našeho masa na ruce. „A pokud ne, tak někoho propusť se svého seznamu! Ano, tak to bude nejlepší. Nemůžeš…“zakroutí hlavou. „Prostě nemůžeš odmítnout krále!“

Ty její myšlenkové pochody nás velice dráždí. Zavrčíme, což donutí pantera uvnitř mě, aby mě zatlačil úplně dovnitř. Stávám se pouhým divákem, který již nemá právo debatovat se šelmou o tom, co se bude dít. Vyceníme zuby, vyškubneme ruku z pevného držení a ustoupíme pár kroků vzad. Sakra, ta má, ale vyřídilku. Kdo si vůbec myslí, že je? Nikdo nám nebude nařizovat, co máme anebo nemáme dělat! A určitě ne samice, kterou v pohodě zvládneme.

„No tak, pantere, uklidni se!“ snažím se domluvit svému zvířeti, aby neudělalo něco nerozvážného a my tak potom společně netrpěly.

„Sakra, ženská!“ zavrčíme přes sevřené rty. „Vážně mě už začínáte srát! Nikdo mi nebude nakazovat, před kým mám roztáhnout nohy!“ skloníme se k ní a přitiskneme náš obličej k jejímu. „Toho samce jsem odmítla s jednoho prostého důvodu. A to, protože jsme se rozhodly, že budeme mít sex s Brennanem.“ otočíme se, vložíme ruce na hruď a začneme podupávat nohou. U dravců je největší urážka, když se svému nepříteli postavíte zády. Pak se usmějeme, protože mou šelmu něco napadne. Lehce natočíme hlavu a podíváme se na ní přes naše rameno. Též se usmívá a souhlasně pokyvuje hlavou.

„Mám návrh!“ zapředeme a otočíme se ke starší samici. „Budu souhlasit s tím, že se s ním spářím, ale pod jednou podmínkou.“

„Přestaň, prosím tě! Takhle se přece slušně vychovaná dívka nechová!“ zaprosím jí.

„Mlč!“ okřikne mě mým vlastním hlasem. „Teď řešíme s tou samicí něco důležitého. I na tebe přijde řada, ale teď nech vedení mě!“ naše tichá rozmluva je přerušená ženským hlasem.

„Jsme ochotny váš návrh zvážit!“ přistoupí na hru mé bláznivé kočky. „Co po nás budete chtít?“

„Mírovou smlouvu!“

„Mírovou smlouvu?“ nechápe.

„Mírovou smlouvu?“ též nechápu.

„Mlč!“ opět mě okřikne. „Později ti to vysvětlím!“

Tak tedy mlčím a snažím se znovu vyšplhat tak, odkud mě mé zvíře vyhnalo. Až budu s Desiree a ostatními, tak mi budou muset něco vysvětlit. Jak mohli zapomenout na tak důležitou věc, jako je ta, že nade mnou může má šelma převzít kontrolu? Zasměje se nad mými myšlenkami. Je škodolibá a velice zlá!

„Ano. Budu chtít mírovou smlouvu s medvědy,…“zalapá po dechu. „…vlky…“ztuhne a postaví se do výšky. „…leopardy a lvy.“

„Nepřichází v úvahu!“ zavrčí.

„Mě je to jedno!“ odsekneme ležérně. „Ráda uzavřu vlastní mírovou smlouvu.“ obejdeme jí a nakloníme se k ní. „Mám totiž příšernou chuť na jednoho medvěda a vlčka. Vyhlídla jsem si je a mám právo je vyzkoušet!“

„O čem to zase sakra mluvíš?“ zapištím. „Já nikoho takového nechci!“

„Ale já ano!“ zavrčí. „Proč stále odmítáš fakt, že jsi ženská? A jako každá taková potřebuješ mezi nohama pořádného chlapa!“

„Já mám své samce!“ odseknu.

„Ty jsou ti na nic, když je nevyužíváš!“ zavrčí. „Ještě k tomu musím dodat, že se mi pranic nezamlouvají. Jo sex s Lucasem je prima, ale povahově ho nemusím. Dala bych přednost Percymu nebo Noahovi!“

„A co Brennan? S tím jsem souhlasila!“

„Hm, jenom proto, že se ti líbí. Kdyby byl roztomilejší nebo větší korba, tak ho odmítneš!“

„Tak, co sakra po mě chceš?“

„Toho krasavce, kterého si předtím odpálkovala!“

„Hm, promiň, že ti to musím připomínat. Ale, sakra, ty jsi ho právě taky odmítla.“

„No, jo! A to z jednoho prostého důvodu. Vnucují nám ho! Chci si vybrat sama.“

„Tak jo! Tak jo!“ rezignuju. „Až bude po všem, tak si vyber, koho chceš! Jen už se prosím chovej slušně!“

„Uvidíme!“ spokojeně zapřede.

„Nemůžeš se spářit s jiným druhem!“

„To řekněte jim!“ ležérně si začneme prohlížet nehty. „Vůdci nám řekli, že pokud nedosáhnu mírového jednání, tak mají nárok na jednu malou samici!“ zabodneme prst do prsou. „A bohužel si vybrali mě!“ opět jí obejdeme. „Co mohu já, prostá samice, dělat? Nic jiného, než vybrat si někoho, kdo se mi bude líbit.“

„Tak jo! Už jsem fakt totálně mimo!“

„Řekla jsem, že máš mlčet! Nech vedení v mých rukou!“

„Hloupost!“ odfrkne si. „Nemohou požadovat, něco tak absurdního! Jakým právem můžou toto vyžadovat?“

„Dávám vám čas na rozmyšlenou!“

Pokyneme hlavou bratrům a otci. Odfrkneme si, když spatříme Lucase s jeho náhradní samicí. Pozvedneme bradu, když se nám v zorném poli objeví Erick a Sergej. Nic pro nás neznamenají. Ale pro mě ano! Zapištím na své hloupé zvíře, které mě ihned opět umlčí. Než stačíme udělat krok, setkáme se pohledem s rozhněvaným králem. Ušklíbneme se. Máme radost, že jsme nad ním vyhrály.

„Je to perfektní samec! Bude zábava s ním šukat!“

„Prosím, nech toho!“

„Ne, slíbila jsi mi to! A já ho chci!“

„Dobře, dobře. Máš ho mít!“

„Já věděla, že se umoudříš.“

„My se nemusíme rozmýšlet!“ zakřičí na nás královna. Otočíme se ve dveřích a pozvedneme obočí. „Nesouhlasíme s tím!“ udělá krok směrem k nám. „A zakazujeme vám, abyste vůbec přemýšlela nad tím, abyste se spářila s jiným druhem!“

„Ach, dobrá!“ proneseme a ona se usměje nad svým lehkým vítězstvím.

„Děkuju, moc děkuju, Bože! Konečně ses umoudřila.“

„Co to plkáš za nesmysly? Samozřejmě, že si to rozdáme s tím rozkošným medvědem a možná i s tím vlkem!“

„Něco jsi slíbila!“ zaprotestuju.

„Phe, sliby, chyby! Nikdy nikomu nic neslibuju! Já si prostě užívám. Nic jiného v tom nehledej.“

„Pokud nesplníš část své dohody, tak já nesplním tu svou!“ upozorním ji.

„Cha, být tebou tak moc nevyhrožuju. Příště se může stát něco opravdu hrozného, nad čím nebudeš mít žádnou kontrolu.“

„Nenávidím tě!“

„Já sebe miluju!“ a zasměje se protivným smíchem.

„Dále vám nařizujeme, abyste byla po vůli svému královi!“

„Ne“

Otočíme se a chceme vyjít ven. Pryč od tohoto divného bláznovství. Neměla jsem své dravé půlce dávat tolik volnosti. Napáchala hodně škody a vůbec netuším, jaké to bude pro mě mít následky.

„Proč se pořád něčeho bojíš! Jsi strašná měkkota. To tvoje: Ach, Bože! Nepotřebuješ něco? Nemám ti něco přinést? Je ti dost teplo? Bla bla bla bla. Lezeš mi s tím strašně na nervy. Užívej si života, holka!“

„My vám nedáváme možnost volby!“ zakřičí nepříčetně. „My vám to nakazujeme!“

Ach, jo. Ta ženská si vážně nedá pokoj. Nemá cenu se k ní otáčet. Svěsíme hlavu, uvolníme postoj, aby se nám lépe stálo, a zavzdycháme. Několikrát se nadechneme.

„Co máš v plánu, teď?“ zeptám se opatrně.

„Uvidíš“ zasměje se.

„Tak pojď!“ máchneme rukou. „Snad to nějak přečkám! Doufám, že budeš brzy! Mám ještě něco akutního na práci.“ čekáme. Odpovědí je pouhé ticho.

„Ach, ne! To neuděláš!“ zapištím.

„Ale, ano! Udělám a s radostí. Zašukat si s tím samcem stejně bylo v plánu.“ odpálkuje mě a já marně lapám po dechu. Vážně bych se už měla ujmout vedení.

„Nemám celou noc!“ otočíme se čelem do sálu. „Vážně, mi to není nikterak po chuti! Svolila jsem, že tě nechám mě vojet. Takže, co bude?“

„Urážíte mého syna a svého krále!“ zaprská malá královna. „To vy k němu musíte dojít a nabídnout se mu tak, jak se sluší.“

„A nemám ho náhodou také pokousat?“ uděláme pár houpavých kroků vpřed. „Aby ostatní samice viděly, jaký to je machr! Zadaný machr!“ pohrdlivě odhodíme vlasy přes rameno.

„Vy“ zalapá po dechu. „Drzá, malá poběhlice!“

„Hele, tak prr, královničko!“ ohradíme se. „Na rozdíl od vás, jsem měla mezi nohama pouze dva samce.“ pozvedáme prst. „A k tomu ještě moc dobré!“ někdo v sále zavrčí a někdo zase zasměje.

„Hm“ odfrkne si. „Tak to byste měla být ráda, že o vás projevil zájem.“

„Zájem o mě je!“ usmějeme se. „A to dost velký!“ zhoupneme se v bocích. „Jen jsem trošku moc vybíravá.“ pohledem vyhledáme našeho krále a zhodnotíme ho. „I když tento exemplář se mi docela zamlouvá.“ uděláme k němu dva kroky. „Možná kdyby mě nechal podívat se na to, co má pod oblečením. Nemusela byste mě ani přemlouvat.“

Zůstávám tiše. Nemá cenu se s ní hádat. Když něco chce, tak si jde za svým až do úplného konce. Kdybych mohla, tak se za ní červenám. Nikdo přece nemůže uvěřit, že jsem to já. Nikdy bych se takhle nechovala. Ale, čemu se divím. Tady v sále mě nikdo pořádně nezná. Můj monolog opět ocení burácivým smíchem, který je plný pohrdání.