Svět podle Charlie

Třináctá kapitola

kloním se k pravé noze a zavážu si rozvázanou tkaničku. Do očí mi spadne jedna zatoulaná vlna, kterou s tichou kletbou odhodím dozadu. Když mám zavázanou tkaničku na pravé noze, přeměním nohy za nejistého balancování a zaměřím se na druhou botu. Oddechnu si, postavím se a protáhnu ztuhlá záda.

Dnes večer jsem se moc dobře nevyspala. Neustále jsem se převalovala z boku na bok a snila o tom, že vedle mé spí Stín. Ale on tam nebyl. Nevolala jsem mu, i když jsem měla velkou touhu to udělat. Chtěla jsem to vlastně udělat hned, jak mi položil telefon. V osm hodin jsem to málem udělala, ale Desiree zadržela mou ruku a zakroutila zamítavě hlavou. Přes plné rty pronesla jen jediné slovo. Stíhačka.

Za žádnou cenu nechci nést nálepku Stíhačky, a proto jsem se zařídila podle přítelkyně rady. Ach, jo! Nejsem se Stínem ani jediný den a už mi tak strašně moc chybí. Asi jsem se do něho vážně zamilovala. Nikdy předtím jsem nic takového necítila. Určitě ten hřejivý pocit a motýlci v břiše, musejí být prvním příznakem nemoci zvané láska. Prostě musí! Anebo to může být chřipka! Cha, chřipka!

„Ahoj Fran!“ zavolá na mě Selénin hlas.

Překvapeně se otočím na ženu sedící v jedoucím autě. Šťastně zapískám. Přeběhnu těch pár kroků, které nás od sebe dělí, a skloním se k otevřenému okénku. Selena vypadala, jako vždy překrásně. Tmavě červené vlasy upravené do složitého účesu. Dokonalý make-up. Na míru šitý tmavě modrý kostýmek. V uších a na krku zlatý set s malým modrým briliantem. Prostě typická Selena.

„Chybělas mi!“ pronese polohlasně. „Kdes byla?“

„No víš, stalo se toho tolik, že ani nevím, kde začít!“ zasměju se.

„Slyšela jsem o tvé mamce! Moc mě to mrzí, kočko! Jak se s tím vyrovnáváš?“

„Už jsem na tom lépe!“ posmutním. „Proč jsi mi nezvedala telefon?“

„Byla jsem teď na pár měsíců pracovně pryč. Nemohla jsem si sebou ani vzít svůj telefon, takže jsem ti nemohla zavolat. Ale hned jak jsem se vrátila domů, jsem ti volala na pevnou linku.“

„No, tak to se nedivím, že jsme se nemohla ani jedná dovolat.“

„Hele, co kdybychom tu přestaly dělat zácpu a někam vyrazily na oběd?“ navrhne.

Posměšně pozvednu obočí, když se zadívám na prázdnou ulici. Zasměje se svým svůdným smíchem a poplácá sedačku na straně spolujezdce. Nemusím se rozmýšlet dlouho. Znám Selenu skoro celý svůj život. Ona by mi určitě neublížila, a proto jsem ani nenahlásila svým chůvám, kam se chystám.  Vlastně je docela bezva, když po dlouhé době poruším jedno ze základních pravidel. Obejdu auto a pohodlně se usadím.

„Vypadáš dobře, Fran!“ pronese pochvalně, když zhodnotí můj nynější stav.

„Děkuju! Hodně cvičím, pečuju o své tělo, vlasy a pleť. Nikdy jsem si nemyslela, že to je taková fuška. Strašně tě obdivuju za to, že to děláš tak dlouho.“

„Ale tím to není, Fran! Ty prostě celá záříš!“

Co jí na to mám říct? Vždycky jsem to z nás dvou byla já, kdo pronášel pochvalná slova o jejím zevnějšku. Mírně se zavrtím, oplatím jí její úsměv a zadívám se na ubíhající krajinu. V autě začíná být teplo. Rozepnu, proto svou mikinu a sundám jí ze svých ramen.

„Fran ty už nejsi…“zapiští.

„Co nejsem?“ zmateně k ní obrátím hlavu.

„Ty už nejsi to!“ a pokývá do mého klína.

Jsem určitě červená, až na sedací části svého těla, když mi dojde, kam míří svými nevyslovenými slovy. Po chvilce pokývám hlavou a uhnu očima z její tváře.

„Sakra!“ ujede jí, což mě dost překvapí. „Promiň, já jen chtěla jsem tu být, až tě něco takového potká.“ usměje se, aby mě uklidnila.

„Fajn!“ zablekotám. „Nic se neděje!“

„Tak povídej! Kdy? Kde? Kdo?“ a přeřadí.

„Asi před třemi měsíci. V jedné honosné vile. Jmenuje se Sergej.“ odpovím postupně na její otázky.

„Miluješ ho?“ zeptá se a přejede do jiného pruhu.

„Ne. Nemiluju.“

Po mém přiznání se spokojeně usměje a pokývá hlavou. Zmateně se zamračím. Má nejlepší kamarádka by měla reagovat jinak. Měla by se mě ptát, co se stalo a proč spolu nejsme. Měla by být zděšená anebo klít na mužské pokolení. Ne, se spokojeně usmívat.

Další pro mě nepříjemné překvapení je neznámá vilová oblast, do které jsme vjely a tichý zvuk zavírání dveří na zámek. Co se tady sakra děje? Proč se má nejlepší kamarádka chová tak divně? Kdo bydlí v tom velkém, rozlehlém, bílém domě, ke kterému právě přijíždíme?

„Seleno, co se děje?“ zeptám se šepotavě. „Kde to jsme?“

„Tohle je tvůj nový domov, Fénixi!“ pronese tvrdým hlasem.

Zděšeně se k ní otočím a zalapám po dechu pod jejím nepřátelským pohledem. Počkat! Jak ví, že jsem Fénix? Sakra, jak se Selena dozvěděla o bájných tvorech? Posměšně pozvedá obočí, uvolní stažené svaly a malým prostorem vnitřku auta se rozprostře známá vůně panteří samice. Selena je panter! Selena je panter! Opakuju si stále dokola a stále tomu nemůžu uvěřit.

„Ach, konečně ti to došlo, ty naivko!“ zasměje se nakřápnutým smíchem.

„Seleno! Co se děje?“ zeptám se znovu.

„No, děje se to, že se právě tímto okamžik stáváš samicí syna mého nového samce!“

„Cože?“

„Ty jsi vážně hloupá, Frankie! Právě jsem ti řekla, že budeš dělat, co se ti poručí a že jsi novou chovnou samicí pro syna zdejšího vůdce klanu.“

„To nejde!“ zaprotestuju.

„Už se stalo, holčičko!“ zasměje se. „Už se stalo!“ pak se její obličej nechutně zašklebí, přitiskne tvář k té mé a polohlasně zavrčí. „O nic se nepokoušej! Nedělej žádné problémy! Obětovala jsem toho hodně, abych se dostala tam, kde jsem. Nenechám si to pokazit jednou namyšlenou škaredkou, jako jsi ty.“

„Seleno, vždyť jsi moje kamarádka!“ zalapám po dechu. „Jak mi tohle můžeš provést?“

„Kamarádka!“ šíleně se rozchechtá. „Nikdy jsem nebyla tvoje kamarádka! Jen jsem tě využívala, abych se dostala k tomu, co jsem si nejvíc přála. Konečně po dlouhých letech odříkání si a poslouchání těch tvých nářků něčeho dosáhla!“ mezitím zaparkuje v garáži. „Konečně se ze mě stala vůdčí samice klanu!“ zastaví a vypne motor.

„Využila jsi mě!“ zašeptám zklamaně.

„Konečně ti to došlo, ty hlupačko!“ otevře dveře a vystoupí. „Hoď sebou ty lenochu!“ zakřičí na jednoho muže, stojícího nedaleko. „Zavři to do cely!“

„Ale paní, pán přikázal, abychom jí ihned přivedli do hlavního sálu!“

„Příkaz se mění!“ odfrkne si.

„Paní, ale to já nemůžu!“ zaskučí muž a shrbí se.

Selena zčervená zlobou, dojde k muži a surově ho jednou ranou srazí k zemi. Zaboří vysoký podpatek pod jeho žebra a několikrát ho v něm otáčí, jako kdyby típala cigaretu. Nemůžu uvěřit svým očím. Selena, která byla za všech okolností milá, se chová jako stvůra. Jako kdyby měla Selena zlé dvojče, na které se zrovna dívám a děsím se toho, co vidím. Muž několikrát bolestně vykřikne a stulí se do klubíčka.

„Ty se ani nehni!“ zavrčí na mě rozkaz a s pohupováním boků odejde pryč.

Právě mě unesla má nejlepší kamarádka, která celé dvě desetiletí, vlastně ani kamarádkou nebyla. Prohledám kapsy, abych zavolala o pomoc. Konečně nahmatám mobil, vytáhnu na světlo a zadívám se na displej. No, to je prostě bezva! Na zeleném displeji svítí velkými písmeny „No signál“. Co teď budu dělat? Z toho se jen tak nevylížu.

„Jak to myslíš, že jí musíme dát do karantény?“ zavrčí neznámý mužský hlas.

Zpozorním a zadívám se na dvě temné postavy stojící u dveří. Nevelký muž s menším bříškem se dohadoval s vysokou siluetou ženy, která nad ním trčela, jako vyhlídková věž.

„Jak říkám…“zavrčí v odpověď Selena. „… musí alespoň na měsíc někam, kde nebudou mít přístup žádní samci, aby z ní vyprchalo to vázací svinstvo!“

„Tobias jí může znovu pokousat a bude to!“ zaprotestuje muž.

„Četl jsi vůbec něco z toho materiálu, co jsem ti dala?“

„Ne! Na co bych měl potom tebe? Ty jsi tvrdila, že všechno zařídíš!“ zapiští vysokým hlasem.

„To jsem si, ale nemyslela, že bude někdo tak hloupý, aby s tou obludou vlezl do postele!“ zaprská, jako vzteklá kočka. „Nikdy o ní žádný muž nezavadil ani pohledem! Myslela jsem si, že to tak zůstane!“

„Ty jsi myslela? Sakra, ženská, ty nemáš, co myslet!“

„Neprovokuj mě, Richarde! Neprovokuj!“ zavrčí nebezpečně, až se mi zježí chloupky na krku.

„Seleno“ hluboce vydechne. „Drahoušku“ zavrní. „I já něco vím o samicích a o tom, jak to chodí. Takže také vím, že jí Tobias klidně pokousat může. Měl jsem trpělivosti dost, ale už jí ztrácím. Chci silného dědice a to, co nejdřív.“

„Richarde“ napodobí jeho sladký hlas. „Drahoušku“ vrní. „Ty jsi hlupák!“ zavrčí. „Ona je pokousaná od dominantního samce, kterému Tobias nesahá ani po kotníky. Dokud z ní jeho vůně nevyprchá, tak není možné, aby se spářila s někým jiným!“

„Jak dominantním?“ zavrčí.

„Hodně! Klidně se přesvědč sám!“

Mužská postava se pohne, světlo dopadne na nevýraznou, obtloustlou tvář padesátiletého muže s velkými dírkami po neštovicích. Brr, fuj! Na toho bych nikdy dobrovolně nevztáhla ruku. Jak jen Selena… Ne, raději nedomýšlet! Oči má studené a nepřátelské. Jeho pohyby nejsou ladné, což bych očekávala u každé kočkovité šelmy. Spíše mi připomínal malého mopslíka mé bývalé sousedky.

Přistoupil k autu, otevřel dveře a nasál vzduch. Několikrát zděšeně zalapal po dechu, uhnul a zakňučel. Selena se zvonivě rozesmála. A já konečně pochopila, proč si od ní nechá muž líbit její pohrdavé chování. Ten samec byl slaboch. Slaboch vyžívající se v týrání slabších jedinců. To jsem poznala, když odcházel od auta a do cesty se mu připletl samec, který stále ležel po Selénině útoku na zemi. Několikrát do něho kopl a tak vybil nahromaděnou zlost, pramenící z jeho potupy.

„Zavři to někam, Seleno! Ať už to nevidím!“

„Jak si přeješ, drahý!“ zavrní spokojeně.

Sehne se k polibku, když kolem ní muž prochází a slastně olízne rty, když uvidí krev vytékající z muže, který skučivě sténal a snažil se vstát z betonové podlahy. Pak opět zamířila k autu. Otevřela dveře, popadla mě bolestivě za paži a vytáhla mě ven.

„O nic se nepokoušej, obludo! Jsem silnější samice než, kdy ty budeš! Jsi tak slabá!“ skloní se ke mně a zaboří nos do mého krku. „Tvou slabost cítím z každého póru tvé kůže!“ zasténá a olízne mi krk. „Pojď, půjdeme do tvého nového pokojíčku! Bude se ti líbit! Připravila jsem ho speciálně pro tebe!“ zasměje se, něčemu co vůbec nechápu.

Procházíme ztichlou, ponurou chodbou sklepení. Jedny dveře míjejí druhé a já ztrácím orientaci. Je to bludiště, které bude mou pastí. Nad námi se houpají žárovky, osvětlující pouze pruh podlahy. Kdo ví, co se může ukrývat v rozích a temných koutech? Selena mě stále tahá za sebou a zatíná nehty do mé kůže. Po několika minutách se zastaví před dveřmi, které jsou celé z ocele.

Při otevírání vydávají nepříjemný skřípavý zvuk, až se skrčím a zoufale zamňoukám. Projev mé slabosti jí dělá dobře. Natočí ke mně tvář a spokojeně se usměje. Pak mě jedním škubnutím vhodí do mé nové cely. Zastavím se až u postele, do které bolestivě narazím stehny. Z úst mi vyklouzne bolestivý sten.

„Svlíkni se!“ poručí tiše.

„Cože?“ otočím se a zadívám se do tváře, která je ukrytá v šeru.

„Svlíkni se!“ zopakuje.

„Ne“

„Vysvlíkni ti hadry, které jsou nasáklé tím odporným pachem!“ zavrčí nebezpečně. „Nebo budeš trpět! Hodně trpět!“

Nezbývá mi nic jiného, než jí uposlechnout. Sednu si na nepohodlnou matraci, která již zažila lepší časy. Sehnu se k zavazování bot a postupuju tak pomalu, jak jen to jde. Ponožky vložím do bot a nasaju nosem odporný vzduch. Dveře se opět zavřou, což mě donutí se zadívat, zda mě Selena konečně opustila. Ne, mám smůlu. Selena stála přede mnou a sledovala bedlivě každý můj pohyb.

„Pokračuj!“ přikáže tiše.

Vstanu a stáhnu si tepláky, které pak složené položím na boty. Selena zavzdychá a potichounku zasténá. Ztuhnu a až další příkaz mě donutí pokračovat. Uchopím do prstů okraje tílka a vykasám ho ke krku. Když ho složím a uložím na stejné místo, jako kalhoty, zarputile vystrčím bradu a odmítám vysvlékat něco dalšího. Ne, své spodní prádlo si nechám i za cenu toho, že mi ublíží.

„Spletla jsem se“ zašeptá. „Už nejsi taková obluda, jakou jsi bývala. Sice nejsi můj typ, ale tvé nedostatky dostatečně vynahrazuje ta tvá vůně!“

Přistoupí blíž a zadívá se pozorně na mé tělo. Z nějakého důvodu mám chuť se před jejím pohledem skrýt. Než mohu pro to něco udělat, Selena do mě strčí a já dopadnu zády na postel. Několikrát zamrkám a zadívám se na ní. Vykasává si minisukni, obkročmo dosedá na mé stehno a spokojeně zavrní.

„Vzrušuje mě ta vůně strachu!“

Vysvlékne sáčko, pod kterým má pouze červenou podprsenku. Přitiskne zvlhlý klín na odhalenou kůži mého stehna. Jediným naučeným pohybem si rozepne zapínání na podprsence a odhalí malá pevná ňadra. Ztuhnu a zírám na ní. To přece nemůže myslet vážně? Selena přece nemůže být perverzní?

„Ach, drahoušku, mám pro tebe malé překvapení!“ zavrní. „Myslela jsem si, že to už nebudu potřebovat, když se Juliet rozhodla odejít z klanu, ale ty mi postačíš.“

Zvedla se, při chůzi vysvlékla sukni a pak kalhotky. Už na ní zbyli pouze podvazkový pás a černé punčocháče. Došla k malé dubové skříňce, kterou otevřela a chvíli se v ní přehrabovala. Vytáhla nějakou krabici a vrátila se ke mně. Svůj tajemný náklad uložila vedle mě a otevřela ho. Ať jsem natahovala krk sebevíc, tak jsem obsah bedničky nedokázala zahlédnout. Pouze černý papír, jehož okraje vyčnívali ven.

„Polož se do středu postele, Frankie!“ zavrčí.

„Ne, dokud mi neřekneš, co máš v plánu!“ zaprotestuju potichu.

Od někud vytáhne ostrou dýku a přitiskne mi jí ke krku. Nemusí říkat další slova, polknu a pomalu se přesunu. Jednou rukou mě stále ohrožuje a druhou zatím spoutá má zápěstí železnými okovy, které jsou pevně přidělané k posteli. Když je spokojená, s mou novou pozicí, položí nůž na zem a zašmátrá v obsahu krabice.

Zalapám po dechu, když vytáhne velký, ne obrovský a umělý pyj, ke kterému jsou přidělány popruhy. Nasaje vůni a hlasitě zasténá. Zadívá se mi do očí a olízne spokojeně své tesáky, které jí vyjely. Prosím, ať to nedává do mě! Šeptám stále dokola ve své hlavě. Kdybych mohla, tak křičím z plna hrdla, ale stále si pamatuji ten nůž, který jsem měla před chvilkou u krku.

Nakloní se nad mým tělem, rozkročí se a tu věc ke mně přiblíží. Začnu se modlit, když mi jeden popruh zapne kolem mého pasu a druhý přitiskne k mému klínu. Donutí mě, abych pozvedla zadek a na mých zádech konec dalšího popruhu připjala k tomu prvnímu. Spokojeně se uculí a vrátí se pohledem k mé tváři.

„Jsem ráda, že dáváš přednost podprsenkám, které mají zapínání vepředu!“

Než mohu zaprotestovat, rozepne sponu a odhalí má ňadra. Opět zasténá a obkrouží jazykem kousnutí okolo pravé bradavky. Znechuceně se otřesu a zavřu oči. Do tváře mě uhodí její dlaň.

„Dívej se na mě, ty mrcho!“

Otevřu oči a dávám jí najevo své znechucení. Nevšímá si mé reakce a dál se mazlí spokojeně s mými prsy. Tahá za ně, olizuje je, kouše do nich a saje je. Nic to se mnou nedělá. Jen můj odpor k mé bývalé kamarádce, je větší a větší. Začne se kroutit a sahat na svoje přirození.

„Dívej se, holčičko!“ pronese mezi steny. „Dívej se na mojí kundičku!“

Zamítavě zakroutím hlavu a odvrátím pohled. Sehne se k zemi a znovu mi ukáže nůž. Nepřinutí mě! Nebudu se koukat! Zavrčí a přitiskne mi ostří opět ke krku.

„Dívej se, ty děvko! Dívej se!“

Přitlačí, až mi prořízne kůži a já zasténám. Otevřu oči, nasaju nosem její odpornou pářící vůni a konečně se zadívám na její přirození. Spokojeně zavzdychá a pomaličku se nabodává na tu umělou věc. Zírám, jak to všechno v ní mizí.

„Holčičko, moje!“ zašeptá.

Natáhne se ke krabici a vytáhne další umělý penis, který je menší, ale nahání mi stejný strach. Odšroubuje kryt a zamíří s tou věcí ke svému zadku. Fuj! Zasténá, když si ho tam vrazí. Dívá se do mé tváře a přerývavě oddechuje. Po nějaké době, která mi připadá snad věčnost, se začne pohybovat rychleji a rychleji. Její šťávy pokrývají celé mé břicho a nohy. Dělá se mi z ní špatně. Poslední tvrdý náraz jejího těla a ona vyvrcholí. Dopadne na mě a dýchá do mého krku. Sakra, toho obrázku, jak se ukájí na mém těle, se snad nikdy nezbavím.

„Příště objedu já tebe!“ zašeptá a políbí mě na krk.

„Ne“ zašeptám. „Líbí se mi víc, když se můžu koukat!“

„Ach“ zasměje se. „Tobě se líbí, jak se udělám!“ olízne mou tepnu. „Miluju ten pocit, když se na mě někdo kouká. Je to tak zvláštně erotický. Dohání mě to k šílenství.“

Nechá se sebe vyklouznout tu odpornou věc a vysvleče mě z ní. Ze zadku jí stále vyčnívá druhý úd, který je uhnízděný v dost choulostivém místě. Určitě to musí bolet!

„Frankie!“ zašeptá mi do tváře a zasune ruku do mých kalhotek. „Nejsi vůbec mokrá! Tobě se to nelíbilo, lásko!“

„Líbilo, strašně moc!“ zalžu. „Jen mi chvíli trvá, než se vzruším!“

„Ach, tak to ti můžu pomoci!“

Opět zašátrá v krabici a vytáhne nějaký sajrajt v tubě. Odklopí víčko a na druhou ruku si nanese pořádnou dávku průsvitného gelu. Pak opět zamíří k mým kalhotkám a mému přirození. Zatnu zuby, když se mě znovu dotkne a roztírá mi tu mazlavou věc po celé délce a dokonce i uvnitř mě.

„Budu tě mrdat, miláčku! Až budeš křičet rozkoší!“ zavrní mi do úst.

Poblinkám se, určitě se poblinkám. Další její pohyb mě vytrhne z letargie. Pozorně zkoumám, co zase dělá. Její ruka šátrá opět v krabici, kde osahává předměty, které jsou mi cizí. Po chvíli vytáhne další perverzní hračku. Zamrkám a potichoučku zakleju. Její hračka je udělaná ze dřeva a má tvar písmene U. Na každém konci je velký penis, který je široký tak až to není ani možné. Na jeden z nich nanese další dávku gelu a spokojeně na mě vycení zuby. Pak tu věc přiblíží k mým kalhotkám. Zakleje, odloží jí a jedním škubnutím rozerve mé bavlněné kalhotky v rozkroku.

„Už nám nic nebrání v tom si užít, miláčku!“

Znovu pojme věc do ruky a přiblíží k mému rozkroku. Modlím se za zázrak, který nepřichází. Už se to dotýká mého otvoru, když někdo zabuší na dveře. Selena zklamaně zavrčí, nahá vyskočí z postele a otevře dveře.

„Co chceš?“ zavrčí na mladou dívku, která má oči jako dva talíře.

„Pán mě posílá…“zablekotá a zčervená, když zahlédne mé tělo na posteli.

„Proč tě posílá, ty huso?“ vlepí jí facku. „Co mi máš vzkázat?“

„Už přijeli Forsaitové, má paní!“ zašeptá mezi vzlyky.

„Dobře! Za moment jsem nahoře!“

S tím dveře přibouchne a zadívá se na mě. Snažím se, aby na mě nebyla znát úleva. Pomalým krokem se svěšenými rameni ke mně přistoupí a z výšky si prohlédne mé nahé tělo. Jednou rukou přejede obě má prsa a zklamaně zasténá. Skloní se a vezme jednu mou bradavku do úst a rukou zašátrá v mém rozkroku. Několikrát vjede a vyjede. Falšovaně zasténám, abych jí udělala radost.

„Neboj se!“ zašeptá s úst na prsu. „Já se vrátím a budeme to dělat tak dlouho, až nebude potřeba žádného gelu.“

S tím opustí jak mé ňadro, tak i přirození, které je odporně lepkavé. Zamyšleně se zadívá na dřevěné penisy. Pak zakroutí hlavou a vrátí se k mé tváři.

 „Jsi hodná holčička!“ zavrní a pohladí mě po tváři. „Musím být hodně obezřetná, abych se do tebe nezamilovala. Zatím jsem ještě neměla milenku, která byla tak ohleduplná k mým pocitům. Každá myslela pouze na své vlastní potěšení.“

Poté se rychle oblékla, u dveří se naposledy obrátila, poslala vzdušný polibek a byla pryč. Konečně jsem si mohla oddechnout.