Svět podle Charlie

Dvanáctá kapitola

tojím před velikou, tmavou budovou. Na rtech stále cítím poslední polibek svého nového samce a přemýšlím o tom, zda mám dovnitř vstoupit, anebo ne. Stín mě přesně, pozvednu ruku s hodinkami, před pětačtyřiceti minutami vysadit před domem, kde sídlí klan lvů. Desiree bude určitě ráda, že mě konečně vidí a bude chtít znát všechny detaily mého nočního dobrodružství.

Ach, jo! Proč vůbec nemám touhu vstoupit do lvího doupěte a zpovídat se svým kamarádům? Možná jsem měla přistoupit na Stínův návrh, abych se vrátila spíše k otci, než abych pokoušela štěstí v tak nebezpečném prostředí. Ale ještě do nedávna, před včerejším útokem, jsem toto místo považovala za svůj domov. Za své útočiště, kam se mohu v poklidu kdykoliv ukrýt.

„Sakra, Frankie, půjdeš už dovnitř, anebo zůstaneš trčet venku?“

Zavrčí na mě od vchodu Desiree, která stojí opřená o futra dveří a má zvednuté obočí. Pokrčím rameny, zachumlám se do pánské bundy a přistoupím ke své kamarádce. Začenichá, když kolem ní procházím a spokojeně se usměje. Poté mi položí ruku na záda a přitulí se mi k boku.

„Jaký byl?“

„Cože?“ dělám hloupou.

„Ten samec, se kterým si strávila minulou noc!“

„No, ten…“

Cítím, jak mi stoupá zrádná červeň do tváří. Stále jsem si ještě nezvykla na to, jak jsou bájní tvorové, tolik otevření ve věcech, týkající se sexu. Něco zahuhlám. V předsíni sundám bundu a podám jí neznámému muži. Otočím se k Desiree s pozvednutým obočím.

„Kde je Stuart?“

„Ten…“zaprská znechuceně. „…si odpykává trest za to, co ti provedl.“

„Jak…?“jsem zmatená.

„Jak víme, co se minulou noc stalo?“ pozvedne posměšně koutek namalovaných úst. „Sám to na sebe prozradil, když se dopotácel domů. Byl celý od krve, pod okem velikého monokla, pár přeražených žeber a otevřenou ránu na boku. Měl o tebe strašný strach. Prý jsi odjela pryč s nějakým brutálním a nebezpečným panterem.“

„Ach, pro všechny svaté! Chudá…“

„Nesnaž se ho litovat, Fran!“ přeruší mě. „Málem tě znásilnil a ty se ještě o něho staráš!“ další znechucené odfrknutí. „Kdyby nebylo toho samce, který se do toho vložil, tak bys byla zraněná ty a Stuart by trpěl víc. To mi věř!“

„Ale…“

„Žádné ale! Několikrát jsem mu říkala, že by na tebe měl zapomenout. Že nejsi ta správná samice pro něho. Sakra, koho by napadlo, že ten usmrkanec bude takový hlupák a pokusí se o tebe.“

„Není přece jeho chyba, že se do mě…“zarazím se a zčervenám ještě víc. „Zakoukal“

„Miláčku, tady je spousta chlapů, kteří by o tebe stáli. Ale nejsou tak blbý, aby ti to dokazovali a snažili se ti dostat pod kalhotky.“

„Vážně?“ jsem překvapená.

„Ach, hlupáčku!“ zasměje se. „Kdy konečně uznáš, že jsi pořádný kus pěkný ženský? A ta tvoje vůně! Ach“ procítěně zavzdychá. „Ta by dostala do kolen i většího borce, než je náš Rafael.“

„Rafael? Ten má taky…“nedokážu to ani vyslovit.

„No, ano!“ opět se zasměje. „To sis nevšimla, jak se na tebe poslední dobou kouká?“

Překvapeně zavrtím zamítavě hlavou. Nikdy bych si nepomyslela, že se budu líbit takovému samci, jakým je Rafael. On je překrásný chlap, který si může vybírat z řady nejnádhernějších samic. Ba dokonce modelek. Skoro většina lvic, byly světoznámé modelky. Čemuž se nemůžu ani divit. Protože, když se zadívám na některé lvice, které žijí v tomto velkém domě, tak mám někdy pocit, že žiju v modelingovém ráji. No, prostě připadám si tu, jako ošklivé káčátko, které se zde ocitlo omylem.

„Ty sis toho vážně nevšimla!“ zasměje se Desiree, až jí začnou slzet oči.

„Ne“

„Holka, ten je s tebe celý paf. Kdyby mohl porušit zákony, tak by se ti nabídl, jako první. A pak by ho následovali ostatní.“

„Ale, to není možné!“ zašeptám.

„Je to tak možné, jako ten fakt, že sis dnes večer pořádně zařádila s nějakým panterem.“ už otevírám ústa, abych jí něco řekla, když mě zastaví mávnutím ruky. „Zlatíčko, nesnaž se mi namluvit něco jiného. Cítím ho s tebe až sem. Pořádně si tě označkoval…“nasála opět mou vůni. „…a to se vším všudy! On tě pokousal, že mám pravdu?“

„No…“začervenám a uhnu očima.

Dnešní den je velice zvláštní. Ráno se probudím vedle obrovského a hlavně spokojeného samce. Nestačím říct ani dobré ráno a už ležím na zádech, nohy od sebe a nad sebou jeho. Bylo to tak nádherné, pomalé a dech beroucí. Milování je nejlepší způsob, jak začít nový den. Pak se ocitnu zpátky doma, kde se mně každý ucítí jeho pach. Dozvídám se, že mě chce sám lví vůdce a další lvi z této velké smečky. Stuart, který mě včera večer napadl, si odpykává svůj trest. I když si myslím, že to je zbytečné, potom, co ho Stín včera tak zmlátil. A to prosím den ještě ani pořádně nezačal.

„Francisco!“

Ohlédnu se za známým mužským hlasem. Ve dveřích stojí usměvavý Rafael. Ten Rafael, o kterém jsme před maličkou chvílí mluvily. Jeho vysoká, štíhlá postava Adónise, je oděná do kvalitního, modrého smokingu. Dlouhé plavé vlasy má ulízané a sepnuté do ohonu. Což mi připomíná, že je obyčejný všední den, kdy se i vládce smečky chystá do práce.

Sakra, je to vážně divné, ale to únavné a neměnné účetnictví, mi začíná vážně chybět. Od té doby, co jsem o sobě zjistila pravdu, už totiž nepracuju v právnické firmě svého bratra. Nevyhodil mě, to ne! Dal mi na výběr, ale v té době se toho stalo tolik, že jsem byla ráda za ten volný čas a vybrala si nepracovat. Nebylo to potřeba. Peněz mám dost a bydlet mám taky kde. Tak proč pracovat? Možná právě z toho důvodu, že nejsem ráda, když zahálím. Ráda něco dělám. A ráda se cítím, že jsem užitečná.

„Ach, Francisco, jsem rád, že se ti nic nestalo!“

Než stačím reagovat a odpovědět mu na pozdrav, obejmou mě jeho silné paže. Kočka ve mně se protáhne a spokojeně zavrní. Rafael se jí vždy líbil a já do teď nepochopila proč. Byl sice vážně dost krásný, ale nepřitahoval mě. Ztuhl, přitiskl nos k mému krku a mírně zavibroval. Za pár chvil to zkusil znovu. Natáhl nosem mou vůni, zavrčel a urychleně ode mě odskočil.

„Sakra, ty sis našla samce! Dost silného samce!“

Začervenám. To mi dneska bude každý připomínat, co já už dávno vím. Zmateně si mě prohlíží, ale nakonec se usměje. Spokojeně pokývá na znamení souhlasu s mým výběrem. Pak se otočí k Desiree, a jako kdybych tam nebyla, pronese.

„Konečně má někoho, kdo se o ní postará. Typoval bych, že je to ten panter, co jí včera zachránil před neuváženým činem našeho malého lvíčka.“

„Hm, taky si myslím!“ přistoupí a nasaje. „Je cítit stejně, jako Stuart, když jsem ho včera večer ošetřovala. Ten samec má dost charakteristickou vůni.“

„Chtěl by ho poznat, Francisco! Bydlíš pod mojí střechou a je mou povinností se o tebe postarat. Podle našich zákonů ti ho musím schválit.“

Cože? Ach, ne! Pochybuju, že by Stín vlezl dobrovolně do jámy lvové. A pokud by náhodou narazil na Stuarta. Ne, to si nedokážu ani domyslet. To by nedopadlo dobře. Počkat! Rafael mi musí schválit mého samce? Tak to ne! Kdo je, že bude rozhodovat o tom, s kým budu nebo nebudu mít poměr.

„Ach, Francisco!“ zasměje se. „Vidím, že ti to není moc po chuti. Ale zákon je zákon! Já ti přece nechci tvého samce brát, jen ho chci poznat.“

„Nevím, jestli bude ochoten sem přijít!“

Po mé větě se oba dva rozesmějí a vymění si spiklenecké pohledy. Zmateně nakloním hlavu k rameni a bedlivě je pozoruju. Co jsem zase udělala, anebo řekla špatně? Na odpověď nemusím čekat dlouho. Desiree ke mně přistoupí, obtočí štíhlé ruce kolem mého pasu a zavrní.

„Holka, každý samec chce vidět, jak žije jeho družka. Rád dá před ostatními najevo, že už není volná. Že každý další samec, kterého si vybere z nabídnutých, bude muset s ním být zadobře.“

„Nebudeš to mít vůbec lehké!“ zasměje se Rafael.

„Proč?“ nechápu.

„No, protože…“Desiree to nevydrží a vybuchne v smích. „…další samci musí…“další smích. „… být stejně dominantní…“skácí se do kolen. „…nebo víc…“

„Jako samec, kterého sis vybrala.“ dořekne Rafael.

„Nechápu, co je tady k smíchu?“ zaškaredím se na Desiree, která sedí na bobku na zemi.

„Ty sis vybrala…“další výbuch.

Poraženecky rozhodím ruce a zadívám se na Rafaela, který se snaží zadržet smích. Po mém gestu to již, ale nevydrží a také se rozesměje. Výbuch veselý přiláká ostatní osazenstvo tohoto velikého domu. Všude kam dopadne mé oko, někdo stojí a zvědavě pozorují scénku před sebou.

„Sakra, vysvětlete mi to konečně!“

„Počkej, já mám…“pronese mezi smíchem. „…jiný nápad!“ a podává mi telefon.

Zmateně od ní převezmu červenou krabičku a pozvednu své obočí. Co s tím mám sakra dělat? Začnu podupávat nespokojeně nohou, ruce mám vložené v bok a čekám, kdy mi to Desiree vysvětlí. Mé naštvané jednání jí pouze znovu rozesměje.

„Zavolej mu a zeptej se ho!“ vypustí přes zatnuté zuby.

„Ne“

„Pokud se to chceš dozvědět, tak mu zavolej!“ z očí jí tečou slzy smíchu.

„A rovnou se ho zeptej, kdy má čas k nám přijít na návštěvu!“ pronese bublavě Rafael.

Vážně, ti dva jsou divný párek! Už možná také chápu, proč se před třemi roky rozešli, ale stále spolu žijí. Chovají se, jako nejlepší přátelé, kteří se znají od narození. A ne, pouhých sedm let. Desiree totiž byla Rafaelovou družkou, ale po vzájemné dohodě, kdy se málem pozabíjeli, se přátelsky rozešli. Je zvláštní, že potom bylo všechno zase dobré a oni si uvědomili, že se vlastně rozejít nechtějí. Společný život jim vyhovoval, navzájem se dokonale doplňovali. Rafael dál uznával Desiree, jako vůdčí samici, i když už nebyla jeho družkou. Což bylo proti tradicím, které lvi uznávali. Nikdo proti tomu, ale neprotestoval. Po roce si na nové soužití zvykli a nedělali si s tím hlavu.

Sakra, už je moc dobře znám a je mi jasné, že mi to ani jeden z nich nevysvětlí. Jelikož i Kat je v tomto světě nováček, nemůžu se obrátit ani na ní. Takže jediné, co mi zbývá je zavolat Stínovi a zeptat se ho. Vytáhnu svůj vlastní mobil, do kterého mi uložil své číslo a řekl ať mu, kdykoliv zavolám. Doufám, že se nenaštve, že mu volám ani ne hodinu potom, co jsme se rozloučili. A doufám, že už nemá tu důležitou schůzku, o které se zmiňoval. Nechtěla bych mu moc zasahovat do života, i když podle práva, které mám, můžu. Sakra, v tuhle chvíli svou novou rodinku nemám vůbec ráda.