Svět podle Charlie

Běžím osvětlenou ulicí a na tváře mi dopadají hořké slzy. Rozmazaně zaznamenávám okraje silnice a překrásné vilky, které tu stojí jedna vedle druhé a znázorňují bohatost svých majitelů. Kdybych měla čas, anebo snad i touhu, tak bych si je pozorně prohlédla a obdivovala precizně vypracované oblouky, sloupky a další detaily, kterými se honosí. Ale, v tuto chvíli, cítím pouze bolest, která mě vevnitř rozervává na maličkaté kousíčky. Srdce v hrudi mi rychle buší a já se nemůžu pořádně nadechnout.

Mou tvář ozáří nepříjemná světla auta jedoucího naproti mně. Pozvedám ruku, abych si zakryla citlivé oči. Auto se skřípotem brzd zastaví, bouchnout dveře a někdo mě lehce pohladí po ztuhlých zádech. Do nozder se mi dostane tak příjemná a známá vůně kočkovité šelmy. Přivinu se k té vůni a teplu, které se řine z mého společníka. Obejmu ho kolem štíhlého pasu, nos zabořím do tuhé látky livreje a zavzlykám.

„No tak, Francisco, to bude zase dobré!“

Uklidňuje mě Stuartův hlas. Zakroutím zamítavě hlavou, otřu mokrou tvář o proteplenou košili a stisknu v prstech látku dlouhého kabátce. Jeho štíhlé, dlouhé prsty mi pozvednou hlavu. Svým rozmlženým pohledem se setkám se zlatavým, který mi dodává odvahy a potřebnou sílu.

„Pojedeme domů, Fran! Tam ti bude dobře!“

Pokývám hlavou, na znamení souhlasu a již se nechávám doprovodit k velkému černému autu. Odmítám nasednout na zadní sedadla. V tuto chvíli nedokážu být sama. Stuart přikývne, obejde semnou v náručí zadní část vozidla a otevře dveře spolujezdce. Nečekám a zhroutím se na kožená sedadla, která nesou charakteristickou vůni novoty. Zabořím se do kůže, zavřu oči a opřu hlavu o opěrku.

Během chviličky slyším, jak se dveře na straně řidiče otevírají a zavírají. Pak nastane ticho, které je mi proti srsti, ale odmítám se na svého společníka jen podívat. Už tak jsem se za dnešní večer dost ztrapnila. Povzdechne si, nastartuje auto a pomaloučku se rozjíždíme.

Uběhne asi pět minut, než si konečně dodám dost odvahy otevřít oči. Jednou rukou si setřu poslední slzy a zadívám se na mladičkého Stuarta, který pozorně sleduje silnici před námi. Nakloním hlavu a poprvé si ho pořádně zkoumavě prohlédnu.

Mladá tvář, která by dokázala dostat do kolen každou pubertální dívku. Stuart byt ten typ středoškoláka, který holkám lámal srdce na potkání. Připomíná mi mého školního trapiče. Bylo mi šestnáct, když jsem podlehla jeho kouzlu. Povzdálí ho sledovala, lapala po dechu a šílela, když prošel kolem mě. Nikdy mě nezaregistroval. Kolem něho se vždy kupila tlupa holek, které byly považovány za krásky celé školy. A také za největší mrchy, které dokázaly ublížit jediným slovem.

Vrátím se do přítomnosti a ke Stuartovi. Štíhlá, svalnatá postava dravce, která se dokázala ladně pohybovat. Dlouhé, husté, světlé vlasy, dopadající na jeho široká ramena. Hranatá čelist, dlouhé tmavé řasy a velká smyslná ústa. Neodolám a pomaličku přejíždím očima k jeho štíhlým prstům. Přes rty se mi dostane tiché zasténání. Jeho prsty byly samy o sobě dokonalé. Správně dlouhé, štíhlé s upravenými pěstěnými nehty. Klouby vystouplé, od toho, jak svírá volant.

Opět zavzdychám. Nevím proč, ale tento mladičký lev mě fascinoval a přitahoval. Zmámeně se vrátím k jeho rukám, které jsou silné a napínají látku kabátce. Mírně se zavrtím a pokračuju v průzkumu. Můj zrak poklesne a polaská jeho široká stehna. Na maličkou chvilku se zastavím v jeho klíně. Jako kdybych tušila, že je to zakázané, pokračuju dál. Štíhlá, pružná lýtka a …

„Sakra!“

Zavrčí. Zmateně zakroutím hlavou a zaměřím se na jeho obličej. Zatnuté čelisti, přimhouřené oči a mezi zuby dva špičaté hroty. Jedna jeho ruka se odpoutá od volantu a přesune se na mé stehno, zakryté červenými šaty. Omámeně sleduju, jak vykasává jejich látku. Nadzvednu se, pomůžu mu v jeho činnosti a pak se opět posadím na vyhřátou sedačku. Mírně rozevřu nohy, když mi těmi štíhlými prsty přejíždí po hladké kůži.

Sleduju, jak jeho ruka pomaličku mizí pod látkou, kterou mám shrnutou ve svém klíně. Zavrním, když se poprvé dotkne krajkového okraje mých kalhotek. Má velice šikovné prsty, které během vteřiny vklouznou pod elastickou látku a pohladí mé zvlhlé chloupky. Chytím jeho zápěstí. Chci zastavit tohle bláznovství, ale to už se konečky prstů dotkne mého otvoru. Rychlé škubnutí a je uvnitř mě.

Zakloním hlavu, zavřu oči a nechám se unášet pocity, které ve mně vyvolává klouzavé hlazení vnitřních stěn mého přirození. Nevědomky rozevírám více nohy, chytím jeho ruku do svých a udám tempo, které mi vyhovuje. Malým prostorem se začnou ozývat šustivé zvuky látky, doplněné o mé vzdechy rozkoše. Otevírám ústa, vyjedou mé špičáky a zrychlím pohyby své pánve.

Okrajovým vnímáním si uvědomím, že auto pomaličku zpomaluje, až úplně zastaví. Pootevřu oči a nevidomě se zadívám na stromy, které nám poskytly úkryt. Na tváři pocítím jeho dech, jak se ke mně naklonil. Otočím hlavu a zaseknu se do jeho žhnoucích očí. Během chvilky se přisaje na má ústa. Vpustím jeho jazyk do teplého království a zapojím se do pomalého tance. Naše tesáky do sebe narážejí, ale já si toho nevšímám.

Zaprotestuju, když jeho prsty vyjedou. Ještě nenastal čas, abych mě mohl opustit. Byla jsem tak zatraceně blízko. Popadne mě za pas, přesune na druhé sedadlo a na své pevné tělo. Vykasá látku šatu ještě výš, abych se na něho mohla pohodlněji rozkročmo posadit. Zavadím o řadicí páku kolenem, načež ho přitisknu k jeho pevnému boku.

 Na prsou ucítím studený vzduch. Oddělím se od jeho úst a zadívám se na důvod toho, proč je mi taková zima. Během nepozorné chvilky mi stačil šikovně rozvázat šněrovačku na přední části korzetu. Jako, kdyby v tom měl léta praxe. Jako, kdyby byl starší než se zdál. Fascinovaně zírám na prsty, kterými obkroužil ztuhlou bradavku.

„Jsi nádherná!“ zašeptá.

Pak skloní svou hlavu a zajme jí do úst. Saje jí, olizuje a dokonce i lehce kousá. Zalapám po dechu, když do sebe vtáhne velký kus mého ňadra. Špičáky, které předtím zatáhl, se znovu objeví a zakousnou se. Po kůži se rozteče má krev a pomalu ztéká do mých šatů až k břichu. Sakra, právě si mě označil. Chytím jeho vlasy a zatahám.

„Sakra, Stu, to nesmíš!“

Pustí to lákavé sousto a zmateně se na mě zadívá. V koutcích úst má krev, kterou olízne jedním pohybem jazyka. Jeho oči spokojeně svítí, což mě ještě víc naštve. Kdyby se to stalo pouhou náhodou, tak bych to mohla přejít bez mrknutí oka. Ale ta spokojenost, kterou vidím, mi říká, že to udělal schválně.

„Proč jsi to udělal?“

„Miluju tě!“

Zkoprním. To není možné! Vždyť je to ještě malý kluk. Co ten může vědět o lásce? Jsem vážně dost naštvaná. Otevřu dveře, vytrhnu se z jeho objetí a vylezu z auta. Rychle si přitáhnu látku k sobě, až musím zaskuhrat, když se dotknu citlivého místa, kde je jeho kousnutí. Znaveně opřu čelo o nedaleký strom. Jako kdyby těch komplikací nebylo málo. Proč se mi večer musel tak pokazit? Sakra, jak to jen vysvětlím?

Cítím, jak se ke mně přiblížil a lehce se dotkl mých zad. Nechám ho, ať zaboří nos do mých vlasů a obejme mě silnou paží kolem pasu. Neměla bych to dělat, ale právě teď potřebuju teplo, které mi poskytovalo jeho tělo.

„Fran, tolik tě miluju!“ zašeptá.

„Kdy?“ zmateně zašeptám. „Proč?“ kroutím hlavou. „Nemůžeš!“

„Miluju tě! Na ničem jiném nezáleží!“

„Nemůžeš mě milovat!“

Zakřičím a otočím se k němu čelem. Pozvednu pěsti a začnu ho bouchat do jeho široké hrudi. Stále dokola kroutím zamítavě hlavou a snažím se najít smysl toho všeho. Nedokážu v sobě zadržet slova, která na něho stále křičím.

„Nemůžeš mě milovat! Jsi lev! Mladý lev! Stu mě je přes dvacet pět a ty máš na krku osmnáct roků! Měl bys chodit do školy a balit naivní středoškolačky. Užívat si života! Najít si pěknou mladou lvici! Ne stárnoucí panteří samici, která si nedokáže udržet jediného samce!“

Vím, že ho má slova zraňují. Vidím to v jeho tváři a bolestivé grimasy. Odstupuje ode mě a kroutí záporně hlavou, jako kdyby nemohl uvěřit slovům, která na něho vypouštím. Ale to mě nezastaví. Stále se k němu přibližuju a pokračuju v nekonečné triádě.

„Nevíš, co znamená někoho milovat! Sakra, vždyť to nevím ani já! Možná si ještě panic, kterého jsem nevědomky omámila. Zapomeň na to, Stu! Nikdy nebudu tvou samicí! Nikdy! Musela bych být totální magor, kdybych chtěla někoho, jako jsi ty!“

Naštvaně zavrčí, vytasí drápy a špičáky. Několikrát sepne pěst a vrazí do nejbližšího stromu, který se roztříští na několik kousků. Některé úlomky se snesou na mou hlavu. Přikrčím se. Jeho zloba mě děsí. Serve se sebe sako, které odhodí na udusanou zem. Několikrát si projede prsty své dlouhé vlasy. Zpozorní, když ucítí mou vůni na svých prstech. Obrátí se ke mně, opět zavrčí a začne se ke mně přibližovat. Ztuhnu a začnu ustupovat vzad, do bezpečí mezi stromy. Hloub do tmy, která nás oba pohltí.

„Už mám plný zuby, toho, aby mi každý říkal, co mám dělat a co mám cítit! Už mám dost toho, jak mi každý připomíná moje mládí. Sakra, už mám dost toho hrát si na hodného chlapečka, který pokorně svěsí svou hlavu.“

Spadlá kláda, do které narazím, mi podrazí nohy a já skončím na zádech. Zmateně se dívám na noční oblohu a říkám si, jak jsem se mohla dostat do takovéto situace. Koutkem oka zaznamenám, jak se Stuartovo tělo nade mnou naklání. Vrčí a pomalu klesá na zem.

„Nikdo mi nemůže vzít, co je mé!“ jeho tesáky se zalesknou v měsíčním svitu. „Mám právo na to cítit, to co cítím.“ zasměje se, až mě z toho zamrazí. „Stále mě bereš, jako malého kluka. Ale, já už nejsem malý chlapeček. Dokážu tě uspokojit…“násilně mi rozevře nohy. „Jsem stejně dobrý jako ostatní samci. Možná i lepší. Všechny, které jsem měl, říkaly, že nic lepšího nezažily!“

Tíha jeho těla dopadne na mé. Trhanými pohyby vykasá dlouhou sukni, dotkne se vnitřku mého stehna a mezi prsty zajme střed mých kalhotek. Jsem strašně zděšená. Cuknu sebou a zakřičím, když do mě násilně vrazí prsty.

„Ne, Stu! Prosím, ne!“

Zapřu ruce o jeho ramena a snažím se ho dostat ze sebe. Nemám potřebnou sílu, shodit se sebe tak silného jedince mužského pohlaví. Žádná samice by se mu nedokázala ubránit. Právě z tohoto důvodu, musí mít samice někoho, kdo se o ni postará. Kdo jí dokáže uchránit. Po tvářích mi začnou téct hořké slzy prohry.

„Ne! Prosím nedělej to, Stu!“ žebrám. „Udělám, cokoliv, když teď přestaneš! Cokoliv!“ začínám smlouvat.

Několik vteřin s ním stále zápasím, když najednou z mého těla zmizí. K mým uším dolehne zvuk zápasu, ale já nemám dost sil se posadit a podívat se. Jsem znavená a taky šťastná, že se nestalo to, k čemu tu před malou chviličkou málem došlo. Být znásilněná chlapcem, kterého považujete za svého přítele, není nikterak příjemné. Zavřu oči, otočím se na bok a schoulím se do malého klubíčka.

Nevím, jak dlouho jsem tam ležela a poslouchala nedalekou bitvu, ale nedokázala jsem se pohnout. Byla jsem zmatená a tak sama. Ten, kdo mě měl chránit, mě napadl. Kdyby nebylo toho cizince, který mi tak zištně pomohl, tak by…Ach, nedokážu na to ani pomyslet. Poslední dunivá rána, zaskučení a nastalo ticho.

Někdo ke mně přistoupil a poklekl. Má ztuhlost se vytratí, když nasaju neznámý pach samce pantera, který mě zachránil a krev. Protáhne jednu ruku pod moje nohy a druhou položí na moje záda. Bez problémů mě vyzdvihne do náruče a přitulí k pevným prsním svalům. Zabořím nos do jeho krku a obtočím ruce kolem krku.

Chviličku jen stojí a pak udělá první krok. Netuším, kam mě nese, ale nikterak neprotestuju. Chci být, co nejdál od toho všeho. Jde několik minut mezi stromy a houštinami, které pozoruju přes pootevřené oči. Dojde k silnici a přistoupí k velkému, černému džípu. Otevře dveře a opatrně mě posadí na zadní sedadla. Schoulím se, když už necítím jeho teplo a zavřu oči. Napínám uši, abych věděla, co se kolem mě děje.

Bouchnou dveře, zaskřípou kožená sedadla a ozve se zvuk startujícího auta. Za pár minut je mi zase teplo, když naplno pustil topení. Zvuk předení motoru mě pomaličku uklidňoval. Začnu opět klidně oddechovat. Cítím se v bezpečí, které mě obklopilo, jako teploučká deka, anebo náruč mého otce. Naposledy zavzdychám a propadnu se do mírumilovného světa snění.