Svět podle Charlie

Čtvrtá kapitola

 leknutím jsem se probudila. Podívala jsem se na hodinky, a světe, zboř se. Bylo právě 4:15. Proč? Stále mi uniká, proč se probouzím právě v tuto dobu, na sekundu přesně. Sáhla jsem si na krk a ucukla. Byl velice citlivý. Chvilku jsem přemýšlela, proč tomu tak je. A pak jsem si vzpomněla.

Upír. Přišel dneska za mnou a ochutnal mou krev. To přece není možné! Posadila jsem se a rozhlédla jsem se kolem sebe. Nic jsem neviděla, jen tmu a obrysy rozestavěného nábytku. V mém žaludku zakručelo a já si uvědomila, že poslední jídlo, které jsem pozřela, bylo rizoto včera večer. Pomalu jsem vstala a přešla ten kousek ke dveřím. Doufala jsem, že budou odemčené a že si budu moci najít nějakou potravu. Lehce jsem stiskla kliku, která se spustila dolů a pustila mě ven. Světlo, které oslepilo mé oči, bylo pronikavé.

„Ahoj, krásko! Vyspala ses dobře?“

Ten hlas bych poznala kdykoliv. Zatřásla jsem hlavou, až mi mé vlasy dopadly do tváře. Netrpělivě jsem je odstrčila na stranu. Snažila jsem se zaostřit zrak. Přede mnou stál muž, který se opíral o protější zeď. Jeho ležérní postoj byl zkažen puškou, kterou si opíral o hruď.

 „Válečníku?“

„Hm, dostatečné přirovnání mé osobě!“přišel ke mně blíž a pozvedl ruku, jako kdyby chtěl polaskat mou tvář. Pak, ale ruku stáhl a naklonil hlavu na stranu. Jeho oči se leskly a ústa se roztáhla do úsměvu.

„Pořád krásně voníš, ale už to není tak intenzivní.“

„Děkuju“byla jsem rozpačitá. Nikdy mi nikdo neřekl, jak krásně voním. Ani netoužil být stále v mé blízkosti. „Mám hlad.“

Opuštěnou chodbou se rozezněl jeho smích. U očí jsem zahlédla kapičky slz, když se mi zase podíval do tváře. Pak i s tím neodolatelným úsměvem, přistoupil ke mně a vzal mě za ruku. Jako kdybych byla malá holka a on můj velký bratr.

„Abych ti řekl pravdu, i já mám docela hlad. Už tu strážím asi půl dne a neměl se dost času si jít něco zakousnout.“

„Ale předtím, když jsi mě hlídal, tak jsi nikam za jídlem nechodil. Stál jsi jako socha před mým bytem a zíral mi do oken.“

„Jak…“velké tělo se zastavilo a on se na mně pozorně zadíval. Pak znovu zakroutil nechápavě, ale i pobaveně hlavou a pokračoval do útrob domu.  Vedl mě spletitými cestami chodeb, nikde nebyl ani jediný človíček. Připadala jsem si, jako kdybychom byly na světě jenom my dva. Blížili jsme se k místnosti, ze které se ozýval smích a řinčení nádobí. Začala jsem se cítit trošku nepříjemně. Zastavila jsem se, ale po chvíli jsem se dala zase do pohybu. Moje pocity byli znát pouze z toho, jak jsem drtila Válečníkovu ruku. On můj stisk opětoval a přitom mi poslal znamení, že se není čeho bát. Že tu stále bude se mnou a ochrání mě.

Vešli jsme dovnitř. V tu chvíli nastalo neprosné ticho. I špendlík spadlý na zem, by zněl, jako rána z děla. V místnosti bylo pět osob, dvě mužského a tři ženského pohlaví. Jejich oči se soustředily na mě, pořádně prostudovali celou mou osobu a přikývli. Jako kdyby souhlasili s tím, že jsem tu s nimi. Že mohu vstoupit do jejich společnosti, což mě uklidnilo jen málo.

Stále jsem držela Válečníkovu ruku a postupovala za ním, jako jeho druhý stín. Přistoupili jsme ke stolu, kde položil svou zbraň tak, aby v případě nutnosti mohl dosáhnout. Pokývnul hlavou na ostatní a vrátil se pohledem ke mně. Pak jeho pohled spočinul na našich spojených rukách. Asi mu dělalo dobře, že se k němu tak mám, protože se jeho úsměv roztáhl. Rychle jsem, proto svou ruku odtáhla.

Zadívala jsem se na jednu z žen. Byla nádherná. Její světlé vlasy dopadaly až na záda. Drobná postava byla zkrášlena světle modrým mušelínem, který ladil s jejíma krásnýma očima. Na rtech měla opatrný úsměv, který posílala směrem ke mně. Druhá žena, která stála vedle ní, byla také krásná, ale jiným způsobem.  Vlasy měla zářivě červené, na nosíku poprašek pich a ústa, tak plná, že by jí je mohla závidět i Kleopatra. Tělo měla krásné stavěné a pružné, oděné ne tmavě oranžové příze.

Poslední z trojice žen, byla černovlasá. Oči tmavě hnědé, jako čokoláda. Malé kouzelné rty vytvarované do srdíčka, nesly úsměv. Její šaty byli dlouhé a splývavé. Zelenkavá barva jí slušela a dodávala patřičný lesk.

Když jsem zhodnotila vzniklou situaci, připadala jsem si jako ošklivé káčátko v přítomnosti krásných labutí. Zastyděla jsem se za svůj obyčejný oděv, skládající se z obnošené tmavě fialové mikiny a sepraných plandavých džínsů.

„Ahoj“

Dunivý hlas mě donutil podívat se na jednoho z mužů, který se ke mně přiblížil. Byl vysoký a udělaný. Převyšoval mě o půl hlavy, takže jsem se musela mírně zaklonit. Vlasy pískově světlé mu padali do zelenkavých očí. Z úst mu trčely dva špičaté tesáky a jeho nozdry se nadouvali. Což bylo znamení, že bych od něho měla odstoupit. Hned jsem to také učinila a jako zbabělec jsem se schovala za Válečníka. Ten mě přidržel za sebou a postavil se do bojovného postavení.

„Stene, ustup! Nevidíš, že se tě bojí?“

„Sakra, vždyť jsem jí nic neudělal!“

„Tak si sáhni na ústa, ty debile!“

Muž udělal, o co ho Válečník poprosil a zarazil se. Prsty si lehce ohmatal vytasené špičky a zamumlal omluvu. Otočil se k nám zády a pak úplně odešel z místnosti. Válečník se zadíval na druhého muže a vyslal mu jasný příkaz se ke mně nepřibližovat.

„Jasně, rozumím!“

„To jsem rád!“

Otočil se na mě a úsměv, který mi vyslal, mě uklidnil. Vyšla jsem se své skrýše za jeho zády a podívala se na stůl, který byl posetý různými druhy jídel. Můj žaludek začal hlasitě protestovat, když se mi vůně jídla dostala do nosu.

Jedna z žen, ta černovláska, se začala smát. Přitančila ke mně a pohladila mě po tváři. Neucukla jsem, cítila jsem z ní bezpečí a něhu. Přistrčila přede mě talíř s několika druhy sýrů a ošatku s teplým chlebem. Nelenila jsem a hned si pořádný kus sýra vložila do úst.

Ach, to je slast. Spokojeně jsem zapředla, což vyvolalo další salvu smíchu. Dveře se znovu otevřeli a zavřeli. Pozvedla jsem víčka, která jsem sklopila, když jsem vložila sousto na jazyk. Druhý muž byl pryč. Tázavě jsem se zadívala na Válečníka, který byl najednou ode mě pěkný kousek. Díval se do zdi a zhluboka oddechoval.

„Co …“než jsem se stačila zeptat, přerušila mě zrzka.

„To ty!“

„Já?“

„Doháníš je k šílenství!“

„Proč?“

„Holka, ty nic netušíš?“

„Ne“zakroutila jsem hlavou.

„Mají na tebe chuť.“

Ta jediná věta mě přiměla si sáhnout na krk. Čehož si všimla drobná zlatovláska, která ke mně přistoupila a odstranila mou ruku z rány. Zasykla a otočila se ke skřínce, ve které něco urputně hledala.

„No teda, to je pořádný kousanec!“přiblížila se ke mně zrzka a také prozkoumala mou ránu. Blondýnka jí podala nějakou mast, která příjemně voněla. Než jsem se nadála, měla jsem mastný krém po celém krku. Pozvedly moje husté vlasy a obvázaly mě obinadlem.  Bylo to velice příjemné.

„Děkuju“

„Nemáš zač. Musí tě to hodně bolet.“

„Ne, teď už ne.“

„Kdy tě to bolelo?“

„Když mě kousl!“

Tato jediná věta Válečníka dost naštvala, protože jsem si všimla, jak sebou trhl. Ale dál zíral do zdi a něco si pro sebe bručel. Posadila jsem se a stále upírala pohled na ztuhlost jeho těla. Nevěděla jsem, čím jsem si ho tak zprotivila.

„Tipla bych si Dariuse!“

„Proč myslíš?“

„Jedině on má, tak široký zkus.“

„Ale také to mohl být Ferenius.“

„Jo, toho bych si spíš tipla než Dariuse. Vždyť víš, že on nikdy nepropadne svým choutkám. Pouze někdy vybuchne, když je naštvaný. To se ho potom bojí i můj Gren.“

Ženy se začaly smát. Jejich přítomnost mě uklidňovala a naplňovala štěstím. Nemohla jsem uvěřit vlastnímu štěstí, že mě tak jednoduše přijaly mezi sebe. Lehce se mezi sebou kočkovaly, což bylo velice fascinující.

„Tak jo shodneme se na tom, že to byl Ferenius. Protože jen ten, dokáže být tak sobecký, aby si svou partnerku pořádně připravil.“

„Připravil?“zapojila jsem se do debaty. Byla jsem zvědavá. Ženy se na mě znepokojeně podívaly.

„Ty jsi opravdu nováček, co?“

„Nováček?“

„Poprvé tě někdo kousl.“přikývla jsem.

„Takže, abychom tě měly pořádně informovat.“

Při jejich dlouhé přednášce, jsem se začala červenat. To co mi říkaly, bylo tak erotické, že jsem ani nedutala. Popis každé přípravy je stejný. Muž se s tebou mazlí a někdy se s tebou i spojí a až ke konci se zakousne do některého z míst, kde jsou hlavní tepny. Představy se mi honily před očima, začala jsem zrychleně dýchat. Sakra, tohle je pro mě úplně nové.

Válečník zabručel a zavrčel. Podívaly jsme se na něho a já se ho začala bát. Jeho ostré špičáky trčely z jeho úst. Jeho pozornost byla zaměřená na mě. Přistoupil blíž, já o krok ustoupila, až jsem se ocitla za obranou stěnou, tvořenou třemi ženskými těly.

„Dylene, asi bys měl odejít!“

 „Mám tu povinnosti!“procedil skrz zuby.

„Ale určitě není tvou povinností se do ní zakousnout a nějak jí ublížit.“

Válečník, neboli Dylen, jak mu ženy říkaly, naposledy zavrčel, hodil pušku na stůl a odešel. Jen kuchyňské dveře se několikrát zavřely a otevřely. Oddechla jsem si a zhroutila se na jednu ze židlí. Po rameni mě pohladila něžná ženská ruka.

„Neměly jsme ho tak dráždit.“

„Já ho nedráždila.“ozvala se zrzka.

„Ale ano. Ta malá reagovala na naše slova a on reagoval na ní. Takovou reakci jsem u chlapa ještě nezažila.“

„Já ano.“ozvala se černovláska, která do této chvíle byla zticha.

„Kdy?“

„Je to asi už před tisícovky let, kdy jsem to zažila naposledy.“

„To jsem ještě nebyla na světě.“řekla blondýnka. „Takže mi prosím prozraď, čím to je.“

„Ona je jednou se Séviných dcer.“

Ostatní dvě ženy zalapaly po dechu a stočily své pohledy na mou zhroucenou postavu. Kdo jsou Séviny dcery? Nechápala jsem, ale ony ano. Černovláska si všimla mého zájmu a začala vyprávět.

„Před mnoha a mnoha lety, existovala v naší říši rasa zvaná Séva. Jejich muži byli silní a velice rychlý. Ženy zase něžné a schopné nezměrné lásky. Naše rody se spolu poprvé setkaly při jedné ze závěrečných bitev. Tento rod se připojil k mému a pak mu po staletí dobře a věrně sloužil. Naše rasy se mísily, protože jsme si navzájem nedokázali odolat. Je to hlavně naše vůně, která nás k sobě žene. Ale nejdůležitější pro nás byla vaše krev. Tak lahodná a jemná, že jsme si připadali, jako v ráji. Ta krev nás připoutala a okouzlila tak, že jsme vámi byli posedlí a začali se s vámi párovat. Stali se z vás naši druhové. Největší dopad to mělo na naše muže, kteří už od nepaměti měli několik družek, které byly jejich jedinou potravou. My se totiž neživíme lidmi, jak se to popisuje v knihách a různých filmech. Ne, my jednou za čas, když jsme už vážně slabí, pijeme svou vlastní krev. Ženy od žen, dokud nejsou spárované. Muži od mužů, dokud nenaleznou své družky. Poté se živíme jen jimi.“

Žena přede mne postavila sklenici plnou mléka a vložila do svých jemných úst kousek zralého ovoce, se kterým si doposud jen hrála. Její jiskřící pohled dopadl na její přítelkyně, které jí se zájmem poslouchaly. A pokračovala.

„Kde jsem to jenom skončila.“chvíli se odmlčela. „Aha, už vím. Muži začali být věrný jen té jediné, kterou si vybraly. Bylo proti našim zákonům, aby měli pouze jednu družku. Ale jim to nevadilo. Měli to, co potřebovali.“

„Ale, při páření potřebují, abychom je také kously. Hlavně, když se má v lůně zrodit nový život.“

„Ano, a proto náš a jejich rod vymíral. Jen málokdy se stalo, že žena ze Sávinýho rodu otěhotněla. Když je v očekávání upíří samice, je schopna porodit několik upírů. Ale žena z jejich rodu porodila maximálně jen dva potomky. Zpravidla to byl jeden chlapec a jedna dívka, kteří si byli velice blízcí. Když zemřel jeden, tak ten druhý to vytušil a za nedlouho také skonal.  Proto naše rasa přežila a jejich ne. Bylo jich stále méně a méně. Zatímco nás bylo mnoho.“

„To zemřeli oba? To nechápu!“

„Spojení mezi bratrem a sestrou bylo velice silné. Nejvíce je oslabovalo, když byli stejní. Když oba byli jenom upíři, nebo jenom Séviny děti. Rozumíš?“

„Ne“odsekla zrzka „Stále to nechápu!“

„Tak jinak!“povzdechla si černovláska. „Když byl chlapec upírem nebo Sévou a dívka byla jeho opakem. Tedy buď Sévou nebo upírem. Tak byli silnější. Chlapec upír vyjadřoval stejné vlastnosti, jako naše děti. Přeměnil se v tu správnou dobou, tedy mezi 25 až 30 rokem jeho života. Jen nepatrná změna ho od nás odlišovala. Ztratil svou paměť. Byl stále spoután se svou sestrou, věděl, že mu ona schází a neuklidnil se, dokud jí nenašel.“

„To je, tak sladké!“povzdechla si blondýnka.

„Ani, bych neřekla. Jeho sestra, Sévina dcera, měla silnější vnímání jeho pocitů a věděla o něm úplně všechno. Musela ho najít, jinak by mohla zemřít a on po ní. Musela být nablízku, dýchat s ním stejný vzduch. Pokud ho nenalezla do jednoho roku od doby, kdy věděla, že se mu něco stalo, automaticky umřela.“

„Tak teď už nechápu vůbec!“ odsekla zrzka „Právě jsi nám říkala, že byla na něho citově navázaná. Tak, jak ho mohla nenajít?“

„On se výrazně změnil. Měl jiný pach, jinou stavbu těla. Prostě všechno, co se přihodí našemu mláděti, když se přemění.“

„Ale, mě rodiče poznali. I mé bratry po jejich přeměně.“

„Ach, dítě zlaté! Tví bratři a ty jste věděli, kdo jste byli před přeměnou. Ale děti se Sévina rodu, to nevěděli. Tápali ve tmě. Pouze cítili, ale jen tehdy, když si byli opravdu nablízku. Jako třeba já a ty, jak tu stojíme vedle sebe.“

„Takže od sebe museli být několik kroků, aby se poznali?“

„Ano!“

„Pokud se do jednoho roku nesetkali, tak zemřeli?“

„Ano!“

Zalapala jsem po dechu. Už to bude rok, co jsem nevěděla nic o svém bratru. Vlastně příští týden to bude rok. Ženy se na mě se zájmem zadívaly. Jen černovláska pochopila, co trápí mojí duši.

„Sakra! Tvůj bratr!“přitiskla mě na svou vyvinutou hruď a dál mi šeptala do vlasů.

„Jak je to dlouho? Jak dlouho nevíš nic o svém bratrovi?“

„Příští týden to bude rok!“

„Sakra!“přistoupila ke mně zrzka.

„Ona teď zemře?“zavzlykala blondýnka.

„Nebuď hloupá, Sunny! On tu někde musí být, jinak, by tu přece nebyla.“odsekla zrzka.

„Máš pravdu, Deméter! Najdeme ho!“

„Ale, co když ho nenajdeme včas Seréno?“

Seréna se zamyslela a přitom hladila moje vlasy. Sem a tam, jako kdyby se snažila uklidnit nejen mě, ale i sebe. Po chvíli hlazení přestalo, lehce se ode mě odklonila a zadívala se pořádně na mou tvář. Pak její pohled dopadl na moje hrdlo.

„Zlatíčko, musím se tě na něco zeptat!“

„Ano!“

„Jsi… No, prošla jsi už zasvěcením?“

Zmateně jsem naklonila hlavu na stranu. Zasvěcením? O tom jsem slyšela poprvé, ale čemu se vůbec divím. Vše, co jsem si za poslední dvě hodiny vyslechla, bylo pro mě novinkou. Černovláska si smutně a nervózně povzdechla.

„Jsi panna?“

„Sakra, Seréno, na to se jí nemůžeš ptát!“vypískla Sunny.

„Ale, můžu. A hlavně musím.“otočila svou pozornost znovu na mě. „Jsi panna?“

„Ano!“zašeptala jsem.

„Co to s tím mám společného, Seréno?“zeptala se Deméter.

„Já, něco jsem se dozvěděla, od své pramáti.“

„Co?“vyzvídala Sunny.

„Je tu možnost zachránit obě děti, pokud se žena se Sévinýho rodu spojí se silným mužským protějškem z rodu upírů.“

„Takže jí musíme najít chlapa?“zachichotala se Deméter.

„Ano. Ale ne jen tak ledajakého chlapa. Musí být opravdu silný. Nejsilnější samec z celého rodu.“

„Ty máš na mysli Dáriuse? Nezbláznila ses? Ten se k ní nikdy ani nepřiblíží. Ještě do teď mám prasklé bubínky, jak řval na Grena, že tu ženskou snad vlastníma rukama zaškrtí.“

„No, za zkoušku to stojí, pokud do…“podívala se na mě a já hned vytušila, na co se ptá.

„Příští pátek!“

„Pokud do příštího pátku nenalezneme jejího bratra, musí se spojit fyzicky…“podívala se významně na mě, abych pochopila. „s jeho tělem. Pak budou oba zachráněni. Jak ona, tak její bratr.“

„Co to udělá s Dariusem?“

„Nevím. Bude ještě nesnesitelnější, než je teď. Protože bude kontrolovat každý její krok.“otočila se ke mně a vysvětlila mi to.

„Darius je veliký bojovník, ale také strašlivý uzurpátor. Každý pokyn musí být vyplněn, co nejdřív. Každá věc musí mít své místo. A když si usmyslí, že je něco v jeho výhradním vlastnictví, tak nikdo jiný nemá právo, se toho ani dotknout.“

„Máš pravdu, Seréno! Jednou si omylem Gren půjčil jeho dýku. Darius mu zlomil pravou ruku a přitom na něho řval, co si to vůbec dovoluje. Choval se, jako blázen.“

„Už tušíš, co tím myslíme?“

Jen jsem přikývla. Zhodnotila jsem svou situaci. Buď naleznu svého bratra do příštího pátku, nebo se budu muset podrobit tomu nepříjemnému chlapisku. Doufám, že bratra, co nejdříve naleznu. Usmála jsem se na své přítelkyně, které mi po celou tu dobu dělaly příjemnou společnost a poučily mě o jejich i mé minulosti. Vše jsem dokonale pochopila.