Svět podle Charlie

Patnáctá kapitola

běhlo pět dní, od toho večera, kdy se mi změnil život. Stála jsem u okna a hleděla do tmy. Muži za mnou mluvili a mluvili, až se jejich hlasy vypili do jednoho jediného zvuku. Nevnímala jsem je, v mé mysli proběhli situace posledních dnů.

Když se Vesna dozvěděla, že její syn je mrtvý, zbláznila se. Obvinila mě z jeho smrti a vrhla se na mě. Než jsem stačila, cokoliv udělat, ležela přitisknutá na zemi pod obrovitým Dylenem. Tan syčel a vystrčil své špičáky. Vesna se vzpouzela, až do doby, než přistoupila další žena a nedala jí něco na uklidnění. Pak jsem ji již neviděla. Ale slyšela jsem, co se s ní stalo.

Odjela zpět za svou rodinou, kterou neviděla pěknou řádku let. Pro náš klan přestala existovat, v tu chvíli, kdy proběhl obřad zbavujících jí privilegií prim družky. Byla to pro ni poslední rána. Bez syna, bez druha a úplně osamělá.

A můj otec? Trávil se mnou každou volnou chvilku a stále se vyptával na můj život. Ale hlavně na mou matku. Snažila jsem se mu převyprávět každý den našeho života. Smál se, ale i plakal. A já cítila, že jsem se konečně dostala domů. Konečně jsem měla otce, kterého jsem si vždycky přála. Thomas říkal, že je Darius hodný chlap, ale já mu nevěřila.

Ovzduší se změnilo. Už zde nebyla cítit nenávist. Zůstalo jen štěstí a pohoda šířící se z každého koutka tohoto klanu. Pouze stín pochybností, obklopující Draifuse. Od toho večera jsem se mu záměrně vyhýbala. Ještě jsem nebyla připravená se spojit s jeho životem. Říci mu, co k němu cítím. Nevím, kdy nastane ten správný čas, ale ještě nenastal.

Uviděla jsem odraz matky. Posílala mi své myšlenky. Naladila jsem se na ní a čekala jsem, co mi chce sdělit. Pak jsem ztuhla. Cítila jsem teplou krev a její slzy. Zavřela jsem oči a spustila svoje schopnosti na úplné maximum.

Matka byla spoutaná a stála naproti muži, který ke mně byl otočený zády. Jako kdyby vycítil mou přítomnost, otočil se. Relik! Pane Bože, co dělá s mou matkou v jedné místnosti? Vždyť jí měl Thomas ochraňovat! Vycítil, na co myslím a pokýval hlavou k temnému koutu.

Tam leželo nehybné tělo. Polkla jsem vzlyk a soustředila se, zda neuslyším alespoň nepatrný zvuk tepajícího srdce. Nic, vůbec nic! Muž přede mnou byl mrtvý! Neviděla jsem do jeho tváře, proto jsem přistoupila blíž. Tušila jsem, že je to Thomas. A také to byl Thomas. Ach, Bože, to ne!

Otočila jsem se a zuřivě zavrčela. Relik přistoupil k mé matce a olízl jí tvář. Přiblížila jsem se o krok blíž. Vytáhl nůž a přiložil ho na bílou líc. Další krok. Řízl a tmavá krev se vynořila z rány. Třetí krok. Relik se usmíval, ale já to neviděla. Můj zrak byl upřen na mou matku, která záporně kroutila hlavou. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Musela jsem jí dostat z jeho spárů. Pak matka vykřikla.

„Ne, zadrž! Nechoď blíž!“

Ne, musím jít! Já musím! Relik mě chytil a hodil mě nějaké osobě za mnou. Nemohla jsem se vykroutit, i když jsem se snažila ze všech sil. Ten někdo mě spoutal nějakým silným kouzlem. Zrak stále upřený na matku, kterou si Relik přitáhl před sebe. Začala jsem ho prosit pohledem, ať jí neubližuje. V hlavě jsem uslyšela jeho odpověď.

„To je za tvou neposlušnost!“

A trhl matčinou hlavou do strany. Nemohla jsem tomu uvěřit! Relik právě zabil mou matku, bez mrknutí oka. Zhroutila jsem se a otevřela náruč temnotě, která mě pohltila.

Draifus stále pozoroval postavu u okna. Odmítala s ním mluvit. Kdykoliv se o krok přiblížil, ona o dva kroky ustoupila. S Dariusem byla šťastná a usměvavá, ale když jen koutkem oka zahlédla jeho, celá se změnila. A jak nejrychleji mohla, odešla s místnosti.

 Nevěděl, co udělal špatně. Snažil se na ní jít pomalu, nosil jí dárky, které odmítala. Už nevěděl, co má dělat. Snažil se, tak strašně se snažil. Ta chvíle v autě mu dávala naději, že snad možná ho přijme za svého druha. Ale další den se jeho štěstí zbořilo, jak domeček z karet.

Dívka sebou bolestně trhla. Něco se děje! Zvedl se, až vyděsil muže vedle sebe. Nezáleželo mu na ničem, jen na ní. Šel k ní. Už jen pár kroků, když vykřikla a zhroutila se mu do připravené náruče. Darius byl hned na nohou a chtěl jí vzít z jeho rukou. Odmítl to.

Položil jí na zem a sklonil se k jejím ústům. Přičichl a ten pach ho donutil odstoupit. Stalo se to, čeho se nejvíce bál. Začala se klepat, jako kdyby dostávala elektrické rány. Museli jí chytit za ruce a nohy, aby jí udrželi na zemi.

„Co se s ní děje?“

„Začal obřad přejímání!“

„Sakra!“

„Zavolejte, primuse a hlavní družky! Musíme provést obřad spojení!“

„Ale, ona tě nechce!“

Jediná věta a způsobila tolik bolesti. Draifus se zhluboka nadechl, aby se jí zbavil. Teď není správný čas pro jeho truchlení. Teď musí zachránit ženu, kterou miluje. Na ničem jiném nezáleží. Ona je důvod jeho života.

„Musím to udělat, jinak zemře a promění se v Nenarozenou!“

„Dobře! Dejte se do toho! Běž se připravit! Já jí přenesu do hlavního sálu!“

Draifus přikývl a zvedl se k odchodu. Na prahu se naposledy podíval na svou budoucí družku. V obličeji byla bílá a z úst jí unikali vzlyky. Jeho duše truchlila s ní. Odešel do svého pokoje, vysvlékl oblečení a vlezl do koupelny. Vstoupil do sprchového koutu a pomazal své tělo olejem, který měl pro tuto příležitost přichystaný. Celý se leskl, když oblékal černý saténový župan.

Do sálu vešel se zarputilým odhodláním. Zachrání jí, i kdyby ho to mělo stát jeho vlastní život. Ona byla jeho život! Jeho žena ležela natažená na oltáři, oděná do bílého sukna. Věděl, že pod ním už je úplně nahá. Několik žen stálo okolo ní a broukali posvátnou píseň.

Obřad jeho spojení začal. Darius stál u hlavy spící ženy, naklonil se a udělal jí několik obrysů na čele. Sklonil hlavu a políbil jí na ústa. Nastal jeho okamžik, vstoupil na první schod a střetl se s Dariusovým pohledem. V něm spatřil strach, aby ho uklidnil, pokýval hlavou a nechal svůj oděv sklouznout na zem.

 Stále s pohled upřeným na T. J. pozvedl svou velkou ruku, aby mu mohl předat primus dýku. Velice ostrou a posvátnou dýku. Ucítil její čepel, když si jí přiložil k zápěstí. Zatlačil, až se začala z rány řinout jeho krev. Pak mu dýku vrátil, aby jí primus mohl požehnat.

Sklonil se k ní, a přitom dával bedlivý pozor, aby se jí ani nedotkl. Lehce rozevřel její nohy a lehl si mezi ně. Stále měla zavřené oči a čelo jí hyzdila znepokojená vráska. Zazmítala sebou, až se otřela stehny o jeho přirození. Zavzdychal. Myslel si, že to bude o hodně těžší se v tuto chvíli vzrušit, ale to nebral v potaz její přirozenou krásu a jeho reakci na ni.

Natočil její hlavu na pravou stranu, aby měla lepší přístup k jeho zápěstí. Při obřadu spojení se musela napít jeho krve. Posunutím jeho těla po jejím, se jí vyhrnula nepatrně sukně. Tím se přitiskl k její podstatě. Holá kůže na holou kůži. Zaklonil hlavu a přičichl k jejímu hrdlu. Pak se zaměřil na její ouško, do kterého něžně zašeptal, že bude něžný a, že se nemusí ničeho bát.

Splynul s ní v jedno. Pomalu vklouzal do jejího těla a přitom zaťal zuby do jejího krásného a obnaženého krku. Přes rty jí unikl sten. Zarazil se, nechtěl jí ublížit. Byla oproti němu, tak malá a tak strašně úzká. Polkl její krev a znovu nabral nosem její vůni. Potřeboval se uklidnit, než se přestane úplně ovládat. Myslí mu problesklo, že se stále nenapila. Přitiskl své otevřené zápěstí k jejím ústům. Musí se napít, aby bylo dovršeno jejich spojení.

Pak najednou ucítil její jazyk, který ho olízl. V ten moment začal děkovat bohu. Jeho družka začala reagovat, tak jak měla. Pomalu se vytáhl z jejího těla a než se zase zakousnul, tak se vrátil. Bylo to naprosto dokonalé. Tak úžasně se doplňovali.

Hm, sladká! Tak slaďoučká! Takovou jsem v ústech ještě neměla, za celý svůj život. Je to upírská krev. Mužská upírská krev! Cítila jsem se divně. Celé tělo mě bolelo a příjemně brnělo. Něco bylo jiné. Něco v mém těle se pohybovalo! Mělo to pravidelný rytmus. Sem a tam, stále dokola.

Nezáleželo na tom! Teď jsem věnovala pozornost pouze té krvi, která zalila můj krk. Moje útroby se kolem ní sevřely. Polka jsem a chtěla víc. Mé zoubky, zatím schované v mých dásních, vyjeli. Zakousli se do masa a začali pracovat. Vysávala jsem krev, jak nejrychleji jsem mohla.

Chytla jsem jeho ruku, když se chtěl ode mě dostat pryč. Ne, to nedovolím! Přitiskla jsem si jí víc k ústům. S další krví, jsem si začala uvědomovat to, co se kolem mě děje. Na mém těle někdo ležel a byl přitisknutý k mému krku. V uchu jsem zaslechla nepatrné vrnění a polykání. Začala jsem žárlit. On s mé krční žíly dostal víc krve, než já z jeho ruky. Zavrčela jsem mu do ucha a kousla do ramene. Přitlačil na mě, abych zůstala ležet v klidu.

Zlehka se o mé tělo otíral a já si uvědomila, že jsme tam dole spojení. Bylo to úžasné. Jeho pohyby byly pomalé, ale o to víc mě vzrušovaly. Toužila jsem, po tom, aby se začal pohybovat rychleji. Pobídla jsem ho svým vlastním tělem. Narazila na něho svou pánví a začala s ní zmateně pohybovat.

Reagoval tím, že se odpoutal od mého krku, což jsem využila k tomu, abych se zakousla do jeho. Zavrčel, uchopil mé boky a navedl je do správného rytmu. Pak pozvedl mou levou ruku k ústům a zakousl se. Nic mi už nescházelo. Měla jsem vše, co jsem potřebovala. Vzrušení se mým tělem šířilo, jako lavina. Ještě malou chvíli a celou mě zaplaví. Přišel orgasmus, tak silný, že jsem zesílila stisk svých čelistí.

Odpoutal se od mého zápěstí a zařval, až se celá postel otřásla. Možná to nebyla ani postel, protože jsem pod zády cítila něco tvrdšího, studenějšího. Možná zem, ale na tom nezáleželo. Mé tělo zaplavilo jeho sémě. Jeho podstata a síla, která si mě přivlastnila. Od této doby patřím jemu. Pocítila jsem úlevu a spokojeně se ponořila do snového světa. Byla jsem, tak unavená.

Draifus nic podobného nikdy nezažil. Zhroutil se na její tělo. Orgasmus mu z těla vysál veškerou energii. Stále, ale nezapomínal na to, že je oproti němu tak křehká. Mírně se opíral o svá předloktí. Konečně mu patřila a v jeho srdci zaplál silný oheň.

Protože se na ní soustředil, všiml si jejího pravidelného dechu a záchvěvy jejího svalstva. Jeho malé kuřátko usnulo. Smích, kterému nedokázal zabránit, ukryl v jejích vlasech. Tak tohle se mu také stalo poprvé. Ale, nebylo se čemu divit. Ta žena si za poslední hodinu vytrpěla své. Vždyť komu se podaří se dostat ze spárů velice silného kouzla a přitom projít obřadem spojení?

„Draifusi, ona spí?“

Pozvedl hlavu a zadíval se na svého nového otce. Podle jejich historie a tradic, se stal otec družky i otcem jejího druha. Sakra, tak to bylo tedy něco! Právě si uvědomil, že jeho nový otec, je o dvě stě padesát let mladší než on. Cítil, že se mu na rtech objevil pro něho netypický úsměv. Byl tak šťastný, že se to slovy ani nedalo vyjádřit.

„Bylo toho na ní moc!“

„Hm, nemohl by ses konečně obléknout?“

Draifus, ale slyšel i jeho nevyřčená slova, která by určitě zněla: A konečně slézt z mé dcery! Primus mu přinesl jeho plášť, který přijal s vděkem. Bylo by pro něho dost trapné, kdyby mu někdo zahlédl panenské stopy jeho družky na těle. Oblékl se a pomalu se postavil. Než nikterak mohl zasáhnout. Darius zvedl svou dceru do náruče a odnášel jí pryč.

„Dariusi!“

„Ano, Draifusi?“otočil se od dveří.

„Já, chtěl bych tě poprosit, zda bys jí neuložil do pokoje, vedle mého.“

„To je jasná věc! Ten pokoj jsem nechal připravit již před několika dny. Jsi přeci její nový druh a já ti nemůžu odpírat tvá práva.“

S tím odešel, ale stále tu po něm zůstával smích, který vehnal červeň do Draifusovi tváře. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Cítil se tolik unavený! Promasíroval si krk a vzpomněl si, jak se jeho družka dožadovala svých práv. Pak se mu úsměv rozšířil. Měla pěkně ostré zoubky, které dokazovaly to, že jim zcela jistě ještě všechno neřekla. To Sévino mládě v sobě mělo ukrytého upíra.

„Můj, pane!“

Ozvalo se před ním. Jeho velitel Sam stál rozpačitě před ním a pokorně skláněl svou světlou hlavu.  V jedné ruce držel mobilní telefon. Několikrát přešlápl z nohy na nohu. Bál se mu pohledět do tváře a do jeho očí. Všichni určitě už věděli, co se v této síni dělo. Samovi se zbarvila dokonalá tvář do ruda, když jeho těkavý pohled dopadl na oltář.

„Same, děje se něco?“

„Ach ano, pane!“jeho pohled se zaostřil a postava narovnala, jako kdyby dostal důležitý úkol. „Volá vaše náhradní matka!“

Draifus hlasitě zaklel. Jeho adoptivní matka, lpěla na zákonech a tradicích, které on právě porušil. Měl jí dát vědět, co se chystá učinit. Vždy na něho byla přísná, ale milovala ho. Po té, co ho vyhnali s Ruska, našel novou rodinu, právě u ní. To ona ho našla schouleného a odrbaného na kraji silnice. Byl ztroskotancem, kterému se zhroutil celý svět. Byla u něho v jeho nejtěžších chvílích, kdy překonával své slabosti. Dodávala mu sílu, aby se zase vrátil do života a hleděl mu vstříc. Převzal od Sama mobil a do mikrofonu řekl:

„Matko!“ 

„Bylo by na místě, ti pogratulovat synu!“z jejího hlasu zazněl hněv.

„Ano, právě jsem podstoupil obřad spojení!“

„To jsem pochopila, hned v tu chvíli, kdy nám málem vyhořela celá posvátná místnost!“

„Ach, matko! Všechno ti vysvětlím!“

„To bys měl a to hned! Ale, před tím chvíli počkej! Dám to na hlasitý odposlech, aby si tvé vysvětlení mohl vyslechnout i tvůj otec!“v sluchátku to zapraskalo.

„Gratuluju, Draifusi!“

„Děkuji, otče!“

„Přestaňte s tím oba dva! Chci slyšet, proč jsi nám neřekl o tom, co se chystá. Neměla jsem ani ponětí, že jsi poznal ženu, která by zaplnila to prázdné místo ve tvém srdci.“

„Omlouvám se, matko! Ale nedalo se nic jiného dělat!“

„To má být tvá omluva?“její hlas nabýval na síle.

„Ne, to není omluva. Jen se vám to pokouším vysvětlit!“

„Tak to jsi nám to tedy vysvětlil přímo brilantně! Teď už všechno chápu!“sarkasmus v jejím hlase odkapával, jako med.

„Qwini, no tak lásko! Nech toho chlapce mluvit, ať má možnost se ospravedlnit!“

Nastalo nepříjemné ticho. Draifus svým dobrým sluchem uslyšel několik šeptaných slov. Tušil, že si právě jeho rodiče vyměňují své názory. Věděl, kdo nakonec ten spor vyhraje. Jeho matka měla dobrou slovní zásobu a hlavně dokázala otce dobře ovládat. Nikdy nepoznal muže, který by si toto chování nechal líbit. Ale když je poznal blíže, pochopil, že tak činí pouze proto, aby se s ním jeho žena nehádala. Když se do toho jeho nevlastní matka pustila, řádila, jako vichřice.

„Tak povídej!“přerušili jeho úvahy matčina další slova.

„Byla ve velkém ohrožení! Někdo na ní chtěl seslat kouzlo přejímání! Nemohl jsem to tak nechat!“

„Pane bože! Kouzlo přejímání, je zakázané! Ten někdo musí být velice zoufalý, anebo nakažený zlem.“zalapala jeho matka po dechu.

„Odhadla jsi ho správně! Všechno, co jsi právě řekla, na něj sedí dokonale. Byl zoufalý, protože se mu má družka dostala ze spárů. A nakažený zlem je, protože zlo je součástí jeho podstaty. Byl tak stvořený!“

„Počkat! Už se v tom vůbec nevyznám! Proč chtěl tu ženu? A co tím chceš říct, že byl stvořený? On se nepřerodil?“

„On představuje nový druh upíra, o kterém jsem hovořil s otcem! A…“

„Vy jste spolu mluvili? A kdy?“jeho další slova přerušili dotazy, které byli namířené proti jeho otci. Ten něco tlumeně řekl. Asi jí ve zkratce, jak to uměl říci jenom on, pověděl všechno o Nenarozených a další detaily, které mu Draifus sdělil.

„Tak, už jsem v obraze! Můžeš pokračovat! Kde jsme to skončili?“nestačil jí na to odpovědět a hned pálila své otázky „Už vím! Proč chtěl tu ženu?“

„Mou družku“na slovo družka, kladl velký důraz. Jeho matka stále nechtěla přijmout fakt, že se spojil. „chtěl, protože je jedinečná!“

„Jedinečná?“poprvé se ozval po dlouhé chvíli jeho otec. „Jak jedinečná?“

„Ona má dary vidění, vědění a ovládání hmoty.“

„Výjimečná bytost!“

„Ano, je prostě jedním slovem úchvatná!“

„Ve tvém hlase slyším hrdost!“ozvala se po malé pauze matka. „Okouzlila tě? Proto, ses s ní spojil ty? Nikdo jiný ji nechtěl? Všichni ostatní se jí určitě bojí! Jen ty jsi takový hlupák, že jsi jí musel přispěchat na pomoc!“

„Ne, tak to není, matko! Já jí chtěl kvůli sobě! Vím, že je ta správná družka pro mě! Věděl jsem to hned, kdy jsem jí poprvé zahlédl.“

„A chtěla ona tebe? Nebo jsi pro ni jen způsob, jak se dostat se spárů, toho Nenarozeného?“

Draifus mlčel. Co jí na to měl říct? Že ho T. J. nechtěla? Že to neudělala dobrovolně? Nechtěl, aby si jeho matka myslela, že ho T. J. pouze využila. Chtěl, aby jí matka měla ráda. Neměla ráda Séviny dcery, už od dob svého mládí. Ona a jeho nevlastní otec byli čistokrevnými upíry. Nejvíce si cenili, upířího paktu. Který byl sepsán, již před stovkami let.

„Mlčíš! To znamená, že tě ta Sévina dcera nechtěla! Přesto jsi jí pojal za svou družku! Co budeš dělat?“nestačil ji na to odpovědět, protože si odpověděla sama. „Až její ohrožení skončí, tak provedeme oddělující obřad!“

„Matko, já…“

Než stačil dokončit větu, v sluchátku nastalo ticho a hovor byl ukončen. Zděšeně na něj hleděl a netušil, jak se z této šlamastiky dostane ven. Právě pojal, za svou družku, ženu, kterou chtěl s celého svého srdce. Byl šťasten, až do této chvíle. Musí vymyslet, jak přesvědčit nejen svou matku, ale i novou družku, že je toto spojení nejlepší pro všechny. Nejen pro něho.