Svět podle Charlie

„To zvládneš, chlape!“ jeho ruka se zastaví nad jeho ramenem, které chtěl poplácat, než si uvědomil, co vlastně činí.

„My ti tu nejsme, co platní!“ přitakal Graham a utřel poslední zbytky krve u svých uší.

„Možná bys jí mohl sundat ten obojek, aby se líp cítila.“ dodá Dominic a podívá se na Orlanda. „Je to už bezpečné, že jo?“

„No, pokud bude Vincent udržovat v tomto stavu, tak by se nemělo nic stát!“ pokrčí rameny a obrátí se.

Dveře se během chvilky otevřou a zavřou. Pouze jejich mírné pohupování sem a tam naznačuje to, že tudy před chvíli prošlo trio velkých mužů. Vincent tak osaměl s půvabnou Sirénou, která v klidu oddechovala. Pomaličku jí nadzvedl hlavu a zbavil jí nepříjemného roubíků. Žena slastně vydechla a uvolnila se. Omámeně zíral na ty plné rty. Neodolal a konečky prstů přejel přes dolní ret. Tak půvabné! Tak svádivé!

Sklonil hlavu a přejel po něm jazykem. Zavřel oči, spolkl její chuť a zasténal. Sladkost, která ulpěla v jeho ústech, se ani slovy nadala popsat. Znovu se sklonil a přitiskl celé rty na její. Jako hypnotizovaný je laskal, olizoval a mírně okusoval. Po další sérii polibků, otevřela ústa a zavzdychala. Využil toho a jazykem vklouzl dovnitř. První kontakt s jejím jazykem mu přivodil menší orgasmus. Nemohl uvěřit, že to udělal. Že využil ženu, která spí a neví o světě. Znechucen sám sebou, se od ní odtrhl a polohlasně zanadával.

„Ještě!“ zašeptala vábivě.

Ten její hlas se mu zaryl do kůže. Omámil jeho mysl, která začala vykonávat vše, co si jen bude přát. Věděl, že je to její dar, který k němu promlouvá. Že by se měl vymanit s její moci, ale nedokázal to. Neměl tolik síly a ani chuť dostat se pryč s jejího dosahu. Opět přitiskl svá ústa k jejím. Polykal její chuť, to opájející víno, které mu už navěky zůstane ve vzpomínkách.

„Rozvaž mě!“

Jeho ruce dopadly na její zápěstí, která až do této chvíle byla spoutána řemínky. Urychleně je rozvázal a vrátil se k jejím rtům. Do vlasů se mu zabořily její prsty a přitiskli si ho k sobě. Jejich jazyky začaly svádět mezi sebou boj, který nikdo z nich nemohl vyhrát. Zasténal, rukou přejel k jejímu boku a poté na stehno. Něco mu bránilo, aby pozvedl její nohu a dal si jí kolem pasu. Zavrčel, odpoutal se od ní a zadíval se na její svázané nohy.

Přes konečky prstů vyslal k řemenům svou vnitřní sílu. Pevné kožené popruhy začaly skřípat a praskat. Jen mírný pohyb jejích svalů stačil, aby uvolněná pouta přetrhla. Usmál se, když ho její nohy objaly kolem pasu a zabořily ho tak do jejího klína. Opět se chtěl přitisknout k jejím ústům, ale zarazily ho její oči, které se zvědavě dívaly do jeho tváře. Ta neobvyklá zeleň doplněná o částečky tyrkysové barvy, ho měla varovat. Zastavit jeho konání. Ale on toho nedbal.

Zapletl prsty do jejích dlouhých vlasů a začal se svým přirozením otírat o její klín. Tak dlouho toužil po objetí ženských vnad. Tak dlouho toužil spočinout v lůně ženy. Stále upíral oči do jejích, když mu z úst unikaly stony rozkoše. Kdyby se jen mohl odpoutat od jejího těla, byť jen na maličkou chvíli, aby se uvolnil ze zajetí kalhot. A ukojit tak svou neuhašenou žízeň. Ale, nedokázal to. Přivřela spokojeně oči, pohladila ho po zádech a skončila dlaněmi na jeho pozadí, které stiskla. Užívala si moci, kterou nad ním má. Zavzdychala a spokojeně se usmála.

„Siréno!“ zašeptal sténavě.

„Ano“ zapředla.

„Potřebuju tě!“

Po jeho přiznání se rozesmála. Byla bezcitná. Tolik ho ranila, ale on přesto pokračoval dál. Jeho tělo se nad ní vlnilo. Doráželo na ní a vyžadovalo to, co mu mohla dát pouze ona. Nárazy jeho těla se staly prudší, až otřásali celým jejím tělem. Zavzdychala a zavřela ty kouzelné oči, když jí projížděl jeden záchvěv vášně za druhým. Fascinovaně pozoroval, jak dosáhla orgasmu a v ten moment se uvolnil i on. Cítil, jak mu jeho sperma značkuje kalhoty. Poté znaveně dopadl na její nehybné tělo.

Vzpamatovával se dlouhou chvíli. Vzepřel se na rukách a zadíval se do její tváře. Opět usnula, tentokrát s úsměvem na plných rtech. Naposledy se dotkl ústy jejích rtů, tváří, obočí a čela. Byla překrásná! Hlavně v tuto chvíli, kdy byla uspokojena její potřeba. Opatrně z ní slezl a zadíval se na škodu, kterou si svým nesmyslným konáním způsobil. Sakra, měl by co nejrychleji zmizet! Nemůže zůstat, pokud tu bude ona! Neodolal by jejímu vábení. Určitě by znovu podlehl a to si on nemůže dovolit.

Sklonil se, popadl ze země košili, kterou proklepal a oblékl si jí na nahý trup. Při zapínání všech knoflíčků, jeho zrak dopadl na nahou ženu. Přistoupil k ní a zakryl tělo bílým plátnem. Nemohl jí tu nechat takto neupravenou. Na protější zdi zahlédl interní telefon. Jako loutka k němu došel, zvedl a vytočil Dominicovo číslo.

„Vincente!“ ozval se v sluchátku jeho překvapený hlas.

„Už je v pořádku.“ nahlásil. „Teď už se potřebuje jenom vyspat.“

„Aha“ řekl pouze a čekal, co jeho přítel stále ještě neřekl.

„Nemůžu tu s ní zůstat.“ zašeptal Vincent zoufale. „Příliš…“zavřel oči a zavzdychal.

„Chápu“ pronese jeho přítel. „Hned tam budu!“

„Díky, Dominicu! Jsi vážně kamarád.“

S tím položil telefon. Opřel se o stěnu, co nejdál od toho pokušení, ale přesto tak, aby na ní stále mohl zbožně zírat. Konečky prstů nahmatal v kapse košile cigarety. Vyklepal jednu a vložil si ji do úst. Trvalo mu dlouho, než si jí mohl zapálit. Několik nepodařených pokusů přivést zapalovač k rozumu, což bylo důsledkem toho, že se jeho ruce nekontrolovatelně třásli.

„Vincente?“ ozval se Dominicův hlas od dveří.

„Tady“ zašeptal a pořádně potáhl.

„Sakra, chlape!“ zavrčí nevěřícně jeho přítel. „Co se ti stalo? Vypadáš, jako kdyby tě přejel náklaďák.“

Dominic došel skoro až k němu. Zastavil se asi tři kroky od něho a nasál nosem vzduch. Zakroutil hlavou a zopakoval svůj čichací rituál. Nakloněn k němu, oči zavřené a na tváři soustředěný výraz.

„Ty jsi s ní spal!“ zavrčí nepřátelsky.

„Ne, sakra!“ odsekne nepřívětivě. „Myslíš, že bych vypadal takhle, kdybych s ní něco měl?“ odhodí nedokouřenou cigaretu a postaví se Dominicovi čelem.

„Cítím s tebe sex, Vincente!“ pronese nepřesvědčivě Dominic.

„Možná proto, že jsem se udělal.“ prozradí na sebe. „Ale, nejsem takový zvrhlík, abych byl v ní. To mi věř!“

„Jak dlouho…“zašeptá zvědavě.

Vincent odvrátí obličej, zamračí se a skousne dolní ret. Jak má svému nejlepšímu příteli vysvětlil, jaké to je být bez ženy tak dlouhou dobu? Jaké to je být v přítomnosti krásných žen, které o tebe projevují zájem, ale ty víš, že svou a jejich touhu nemůžeš uspokojit? Ten pocit bezmoci. Bezpočet nekonečných nocí, kdy si představuje nahou ženu a ukájíš se pouze svou vlastní rukou.

„Od té doby, co mě vyhostili z mého kmene.“ zašeptá poraženě.

„Sakra, to už je snad deset let!“ zvolá překvapeně Dominic. „To je nemožné! Každý normální mužský by se zbláznil, nemít tak dlouho pohlavní život.“

„Někdy mám pocit, že stojím na hranici, kdy stačí udělat jen nepatrný krok a já se změním v netvora.“ zajel prsty do rozcuchaných vlasů. „Popadnu první ženskou, která mi padne do ruky a i přesto, že vím, co to s ní udělá, si jí přivlastním.“

„Tvá moc!“ zašeptá Dominic.

„Mé prokletí!“ opraví ho Vincent.

„Sakra, chlape!“ zavrčí. „Proč jsi nic neřekl?“

„Nedalo se nic dělat!“ otočí se k němu. „Trpěla a potřebovala mě!“

„Ale, co ty?“

„Já to zvládnu!“ pronese po minutovém tichu. „Jen nesmím zůstat v její přítomnosti.“

„Proč toho nevyužiješ?“ zeptá se překvapeně Dominic.

„Sakra, Dominicu!“ na jeho tváři se objeví úžas. „Nemůžu spát se Sirénou!“ zakroutí hlavou. „Nezapomeň, že můj druh je chtěl vyhladit. A málem se jim to, za účasti temných tvorů, podařilo.“

„Ale to ona neví!“ zašeptá Dominic a položí mu ruku na rameno.

„Nezvládnu to!“ překvapí je oba, když mu přes rty vyjede přiznání. „Stále nejsem schopen uvěřit další ženě.“ zadívá se na spící dívku a polkne. „Nemáme tušení, co je zač! I v tomto stavu mě dokázala omámit. Jak budu reagovat, až nabude zcela svých sil?“

„Jak to myslíš?“ zadívá se Dominic na ženu.

„Začalo to nevině!“ začne popisovat svou první zkušenost se Sirénou. „Políbil jsem jí.“ zavzdychl, když si vzpomněl na hebkost jejích rtů.

„Jen si jí políbil?“ zvolal překvapeně a pozvedl obočí. „Přece…“

„Víš…“skočí mu do řeči. „…po chvíli líbání, jsem si uvědomil, co činím a zarazil to. Odvrátil jsem se od ní, ale ona vyslovila jediné slovo a já byl ztracen. Jako nějaká loutka, poslouchal její tiché příkazy. Nedokázal jsem se vymanit z její moci. Chtěl jsem stále víc a víc. Milovat se s ní.“ opět se odvrátil a zasténal. „Dokonce jsem omámeně řekl, že jí potřebuju. A víš, co udělala ona?“ zadívá se do hnědých očí.

„Ne“ zakroutí hlavou. „Co udělala?“

„Vysmála se mi, Dominicu! Stále v uších slyším ten její výsměšný smích.“

„Cos udělal?“ zašeptá.

„Já blbec jsem pokračoval.“ zavrčel zhrouceně.

„Ale už je to lepší!“ poplácá ho po zádech. „Už je po všem! Odejdeš, budeš se jí vyhýbat a bude to zase v pořádku.“

„Jak dlouho?“ zašeptá Vincent. „Jak dlouho dokážu odolat?“

„Zvládneš to!“ dodává mu odvahu přítel. „Jako si do této chvíle zvládl vše, co sis umanul. Věřím ti!“

„Raději půjdu!“ zašeptá.

Naposledy pohledem pohladí ženské tělo, nepřítomně si potřese Dominicovou rukou a odejde. Připadá si, jako robot, když prochází potemnělou chodbou. Dojde do svého pokoje, kde si dá rychlou sprchu, zabalí pár svých svršků a nasedne do černého Mustanga. Zavře oči, když nastartuje a vydechne vzduch zadržovaný v plicích. Dnešní večer ho stál hodně sil. Otevře oči, vyjede z garáže a na velký přepychový dům se již ani neotočí. Jak dlouho mu bude trvat, než se připlazí zpátky a bude jí na kolenou prosit, aby s ním zůstala? Aby mu věnovala jen částečku své lásky? Aby s ním sdílela jeho lože? Aby se stala jeho družkou?

Svými dlouhými obnaženými prsty netrpělivě zabubnuje o volant. Nemůže se podrobit jedné slabé ženě, i když je to Siréna, která dokáže každého chlapa udolat pouze za pomoci svého hlasu. Nikdy by si jí nemohl být jistý. Stále by jí sledoval, lezl jí do soukromí a přikazoval by jí. Snažil by se o to, aby mu podlehla. Věnovala veškerou svou pozornost. Sám sobě se vysmál.

Podle historických artefaktů, které uskladnila Kontrolní rada v jednom nejmenovaném lidském muzeu, se Sirény nevázaly na jednoho muže. Měly jich spousty. Vytvářely si svůj vlastní harém, který jim podléhal a plnil každičký jejich příkaz. O jeho rase je zase známo, že je majetnická, horkokrevná a hodně útočná. Možná také z toho důvodu se vzájemně vraždili. Opět zakroutil hlavou, pronesl sprostou poznámku a zadíval se na silnici před sebou. Bude lepší, když se jí bude vyhýbat. Možná by měl zkusit vyhledat jiný kmen, požádat o svolení dvořit se nějaké ženě svého druhu, kterou pak pojme za družku a vytvořit si s ní svou vlastní malou rodinku. Ano, tak to bude nejlepší. Pro všechny zúčastněné strany.

Zapomenout na to, co se před malou chvílí odehrávalo ve sklepení domu Grahamova klanu. Nesmí si už v duchu představovat její tvář. Vzpomínat na to, jak to bylo příjemné, když se jí dotýkal konečky prstů. Jaký nádherný pocit ho prostoupil, když se ukojil na jejím těle. Ale, na tohle všechno potřebuje čas. Jak říkávala jeho babička. „Čas je nejlepší lék“.