Svět podle Charlie

Osmá kapitola

O tři měsíce později

Stojím nerozvážně před blýskavou a hlučnou budovou místní diskotéky. Nervózně přešlapuju na mokré silnici a nemotornými prsty upravuju, anebo spíše ničím, účes, který mi před půl hodinou vytvořila na hlavě Glorie. Naposledy zkontroluju svůj noční úbor. Nikdy jsem neměla Nině dovolit, aby mě do tohohle navlékla. Vždyť to nejsem vůbec já!

Vypasovaný tmavě fialový top s hlubokým výstřihem a krátká černá sukýnka končící nad koleny. A ty síťované punčocháče! No, sakra! Ty budou snad moje smrt. Je v nich příšerná zima a pořád o něco díky nevelkým očkům zadrhávám. A aby toho ještě nebylo málo, tak mám nazuté vysoké kozačky, které měly pěticentimetrové podpatky. Připadala jsem si, jako nějaký nevkusně oblečený obr.

„Přestaň se vrtět a ničit si ten účes!“ zafrká za mnou Nina.

Otočím k ní pohled se zoufalým výrazem. Párkrát zamrká, vytáhne se na špičky a otře kousek řasenky, která se mi rozetřela pod pravým okem. Spokojeně pokývá hlavou a upraví si své krátké mikádo hrající všemi různými barvami. Mírně mě šťouchne do zad, abych udělala pár kroků v řadě, ve které čekáme, až na nás přijde řada a my se tak dostaly do toho hlučného prostředí.

Můj pohled dopadne na nevkusně červeno-zlatý nápis Noční rozkoše a poraženecky zaúpím. Proč jsme musely zrovna sem? To ve městě neexistuje nějaký jiný podnik? Snažila jsem se jí snad celou včerejší noc přesvědčit, že to není dobrý nápad. Dokonce jsem jí informovala o tom, že sem chodí mé bývalé kamarádky, které by mě mohly poznat. Ale ona se nenechala obměkčit. Stále si stála za svým. Jejím jediným argumentem bylo, že to je jediný podnik, kam chodí takový jedinci, jako jsme my. Že pouze zde mohu najít někoho, s kým budu moci strávit svůj večer a první sex po mé přeměně.

Sakra! Já jsem nechtěla mít s někým sex! Ani ve svém starém životě jsem nebyla zastánkyní náhodného styku. Stále považuju za nejlepší, když někoho potkáte, chvíli spolu chodíte, zamilujete se a pak to nakonec uděláte. Prostě to chce čas, který je potřebný k tomu, abyste se navzájem poznali. Proč to ženy s klanu nedokážou pochopit? Ani Glorie, to nepochopila. A to byla prosím člověk! Vypsala jsem jednu tužku a popsala dva tlusté bloky, když jsem se s ní dohadovala. Nakonec pronesla posvátné věty, na které snad nikdy nezapomenu:

„Harmony, uvědom si konečně, že už nejsi člověk! Jsi jiný druh, který vyžaduje sex každý měsíc. Pokud ho nemáš, začneš šílet a toho my se musíme vyvarovat. Snad si vzpomínáš na tu spoušť, co jsi udělala, když ses probudila!“ nabrala vzduch a neohroženě pokračovala. „Tys neměla sex víc, než tři měsíce! V sobotu večer půjdeš s Ninou a ostatníma děvčaty na lov a pořádně si to užiješ!“

S tím naše debata skončila a dále jsme se o tom, už nebavily. Tak a teď tu stojím v dešti, na sobě mám něco, co se nedá považovat za slušný oděv, a snažím se nalézt ztracený klid. Nemám na vybranou, musím to udělat dnes večer. K tomuto, pro mě nesmyslnému, rozhodnutí, jsem došla poté, co jsem byla svědkem toho, když se jedna naše žena zbláznila. Vyváděla tak, že mě to až děsilo. Nejprve jsem vůbec nechápala, co se to sakra děje, ale pak mi to Nina vysvětlila. Ta chudinka si odpírala pohlavní styk tak dlouho, že se z toho pomátla na rozumu. No, kdo by si kdy pomyslel, že nedostatek mužského dotyku dokáže tohle s ženou udělat?

Řada se opět pohnula a já najednou stála před velkým černochem, který si mě prohlížel, jako kus nějakého dobytka. Souhlasně pokýval hlavou, odepjal červené lano a pustil mě dovnitř. Nina vítězně vypískla a vtlačila mě do lidské tlačenice.

Tak tohle šlo hladce! Pomyslím si a zakroutím hlavou, ve které se mi mihne vzpomínka na první a jedinou návštěvu tohoto brlohu. Tehdy mě mé kamarádky přemluvily, abych šla s nimi. Málem mě tam nepustili, jelikož jsem nesplňovala jejich požadavky dokonalé krásky. Kdyby holky nezasáhly, tak bych se tam ani nedostala. Možná by to bylo tak lepší. Jen jediný večer a já to tam s duše nesnášela. Proč tu sakra zase tedy jsem?

   Další várka nočních návštěvníků mě oddělí od Niny a ostatních žen, které nás doprovázely. Dotyky převoněných těl, které se neuvěřitelně potily v přeplněné místnosti, mi byly odporné. Začala jsem dostávat panický strach. Někdo mi šlápl na nohu a já zaúpěla. Kolem pasu se mi obmotali cizí mužské ruce, které mě přitiskly k polonahému tělu. Zhnuseně jsem se otřásla a snažila se mu vymanit. Nešlo to! Byl silnější, než já.

„Pusť jí!“ donese se mi k uším nepřátelský mužský hlas.

„Proč? Je snad tvoje?“ zafrká druhý a pak posměšně dodá. „To ti nestačí ta roztomilá blondýnka?“

„Naposledy ti říkám, abys jí pustil!“

Ztuhnu, když mi dojde, že ten hlas moc dobře znám. Caleb! Strážník, který mě již jednou dostal z dosti prekérní situace. A pokud je tu Caleb, tak tu musí být i Abigail! Ne, stokrát ne! A to, už jsem začala doufat, že mě mé smolné prokletí opustilo po mé přeměně navždy. Nemohla jsem se plést víc. Zoufalá situace, vyžaduje zoufalé prostředky. Co nejsilněji dupnu otrapovi na nohu svým podpatkem a vykroutím se z pevného stisku. Muž za mnou zasténá a pronese šťavnatou poznámku. Ale to, už se protlačím mezi dvěma středně vysokými muži, kteří se mezi sebou na něčem hlasitě domlouvají.

Nehledím napravo ani nalevo. Vystrkuju ostré lokty, dupám na nohy a zanechávám za sebou pouze hlasité nadávky, které vypouštějí mé oběti z úst. Poslední masa těl a já se ocitnu ve vestibulu rozlehlé haly. Všude kam se zadívám, vidím hloučky lidí, kteří se smějí a popíjejí zakoupené nápoje. Sama a ztracená! Hledám známou tvář, ale mezi tolika nočními tvory, žádnou nenalézám.

Přelétávám pohledem další setmělou část diskotéky. Překvapeně se zarazím a pomalým pohybem hlavy se vracím k mužům sedící v rohovém boxu. Bylo jich asi osm, ale mě zajímal pouze jeden z nich. Urostlý a blonďatý bůh, kterého odněkud musím znát. Kde jsem ho jen již viděla?

Udělám několik kroků vpřed, jako kdyby mě to k němu nějakým prazvláštním kouzlem táhlo. Fascinují mě jeho pružné hladké svaly na pažích, vykukujících s okrajů krátkých černých rukávů trička, které má na sobě. Vau! Zůstanu stát na místě, když se ty ruce pozvedají a zajíždějí do dlouhých světlých vlasů. Svaly se zavlní a napnou. Asi budu slintat! Pomyslím si, když se do mého zorného pole dostane široká hruď, na kterou se přitiskla látka trika v důsledku toho, jak se pohnul. Svázal vlasy do gumičky a opět se pohodlně posadil. Protestně zasténám. Ještě jsem si ho dostatečně a pořádně neprohlédla. Možná bych na to potřebovala několik let, abych prostudovala všechny záhyby a vyvýšeniny jeho těla.

Mé nohy se dají opět do pohybu. Zkušeně se proplétám mezi tančícími lidmi a přitom stále zírám na ten zázrak přírody. Vidím ho z profilu. Dokonale rovný římský nos, hranatá čelist a mírně vystouplá brada. Pozvedne orosenou láhev piva a pořádně se napije. Napjatě sleduju každičký pohyb jeho dlouhého a silného hrdla. Ohryzek se mu pohybuje sem a tam, jak hltavě pije.

Odkud ho jenom můžu znát? Marně pátrám ve svých vzpomínkách, až pak najednou pochopím. To je ten muž z mých snů! Ten, který mě navštěvuje každičkou noc. Ten, který mě zanechává po ránu celou rozpálenou a hladovou. Proč jsem si to hned neuvědomila a nepoznala ho? Vždyť ho znám tak dokonale, jako samu sebe.

Zmateně zakroutím hlavou. To je nemožné! Má být pouze v mých snech. Podle všeho by tento muž neměl existovat. Přesto, ale sedí naproti mně a směje se něčemu, co řekl muž sedící vedle něho. Koutkem oka zhodnotím druhého blonďatého obra a opět se obrátím ke svému vysněnému princi. Už jen několik metrů a budu se mu moci podívat do jeho očí. Prosím, ať je má fialkové tak, jako je má v mých snech!

Kdosi do mě zezadu strčí a já narazím do muže, který tančí s jednou krásnou blondýnkou. Ta žena by mohla být na titulních stranách nejznámějších módních časopisů. Byla jedním slovem úchvatná! Vysoká, štíhlá a ladná, jako gazela. Vlasy měla dlouhé po pás, upravené do klasických vln. Nádherná tvář s pomněnkově modrými oči a velkými červenými rty.

„Co tak čumíš?“ zaprská a otočí se ke mně zády.

Překvapeně několikrát zamrkám. Hm, to se dalo předpokládat! Taková krása musí mít nějakou vadu. V tomto případě to byla její odporná povaha, kterou se ani nepokoušela skrýt. Zavrtím hlavou a přestanu zírat na její záda. Otočím hlavou a setkám se s překvapenýma zelenkavýma očima, měřící si mě, jako nějakou vzácnou cennost. Mužská ruka se pohne a dotkne se mé tváře.

Dnešní večer je vážně zvláštní. A nejvíce divná jsem tu já. Stojím tu, jako tvrdé y a nechávám se laskat od neznámého černovlasého obra. Nepatrně se pohne a skloní se ke mně. Opatrně odhrne záplavu vlasů za mé ucho a zadívá se mi upřeně do očí. Na rtech se mu objeví spokojený škleb. Kolem pasu se mi ovine jeho silná paže, která mě přitiskne k jeho vypracovanému svalstvu. Nevědomky se začnu vlnit do rytmu pomalé písničky. Otírám se o něho a lákám ho, aby si semnou zatančil. Za vteřinu se dají do pohybu jeho boky. Jedno jeho stehno se vtlačí mezi mé nohy. Má prsa se přitisknou na širokou hruď a ruce omotají kolem jeho krku.

Jeho ruka vklouzne opět do mých vlasů a poničí vyumělkovaný účes. Nevšímám si toho. Připadám si, jako kdybych se ocitla v nějakém transu anebo mimo své vlastní tělo, které začal ovládat někdo jiný, než já sama.

„Jsi jedna z nás!“ konstatuje tiše do mého ucha sametovým hlasem. „A…“naseje mou vůni. „…mám takový dojem, že máš určitě hlad.“

Přikývnu a přitisknu se na něj ještě víc. Nemůžu si pomoct, když jsem tak blízko jeho teplu a žáru, který vystupuje z toho velkého těla. Naučenými pohyby mě nasměruje z parketu ven. Stále omámeně zírám na jeho tvář. Proč pociťuju tak obrovskou touhu se ho dotknout a během chvilky s něho strhat jeho oblečení? Klínem dotírám na tu vlnící hru svalů na jeho stehně. Na zadeček mi přistane jeho ruka, která zabrání v dalších pohybech.

„Klid, maličká! Já vím, kdo ti pomůže.“ zašeptá uklidňujícím hlasem.

Když jsme již na okraji parketu, vymaní se z mého objetí a vezme za mou ruku. Poté společně zamíříme ke stolu, který byl před maličkou mým hlavním cílem. Mohla jsem to předpokládat sama, že tento krásný polobůh patří mezi jeho blízké přátele. Se zrakem upřeným do tváře svého snového milence, se nechávám dotáhnout tím tmavovlasým obrem až zcela k nim.

„Někoho jsem ti přivedl, Vincente!“

Ozve se a přistrčí mě před sebe tak, aby si mě všichni mohli dost dobře prohlédnout. Skloním hlavu. Nedokážu se mu podívat do očí a přitom neudělat se sebe úplného blázna tím, že bych se na něho vrhla.

„Pěkný kousek, bráško!“ zhodnotí mě nějaký mužský hlas. „Nechtěl bys mi najít nějakou podobnou?“

„Nevím proč, Owene!“ zahartusí. „Pokaždé si odtud odvedeš nějakou povolnou a krásnou samici sám. Mě nepotřebuješ!“

S tím se otočí a odpochoduje. Zůstávám tu samotná s chlápky, kteří si mě zvědavě prohlížejí. Mírně se zavrtím a cítím, jak mi zrádná červeň stoupá do tváří. Konečně se odhodlám a pozvednu svůj pohled. Vincent na mě stále hledí, jako na zjevení. Upřeně sleduje, každý můj pohyb a mimiku. Začínám být z něho nervózní.

„Jakpak se jmenuješ, drahoušku?“ zavrní blonďatý Owen.

Otevírám ústa, jako kdybych se mu snažila odpovědět. Vím ale, že to nesmím udělat. Než je stačím opět zavřít, stojí Vincent po mém boku a na rty mi tiskne svou dlaň. Zmateně se mu snažím vykroutit.

„Ne, nemluv!“ zavrčí mi do ucha.

Ztuhnu a pozvednu hlavu. Jak může vědět, že i pouhé slovo s mých úst je nebezpečné? Fialkové oči si mě nebezpečně měří. Sakra, on má fialové oči! To není možné! Ne, nemůže to být pravda! V ten moment mi dojde čistá pravda. On tam byl! Takže to nebyl můj sen! Doopravdy jsem se s ním málem pomilovala na pitevním stole. Ten slizký had! Jak se odvážil mě opustit? Zamračím se na něj a kousnu do jeho ruky. Zatne zuby a polohlasně zaúpí, ale ruku neoddálí.

„Pokud mi slíbíš, že budeš hodná, tak dám tu ruku dolů!“

Přikývnu na souhlas, jen abych se konečně mohla dostat z jeho blízkosti, která mi přivádí nezvyklé pocity. Tolik toužím po tom, abych se k němu mohla přitulit a ochutnat jeho rty, kůži, tělo…. Holka vzpamatuj se! Pokárám sama sebe.

„Co se sakra děje?“ zavrčí neznámý mužský hlas.

„Mám takový dojem, že náš Vincent narazil na svou Sirénu!“ konstatuje Owen.

„Sirénu?“ ozve se další muž zvědavě.

„Sklapni, Owene!“ zavrčí Vincent, který se mi stále dívá do očí.

Zjihnu. Vážně jim řekl, že jsem jeho Siréna? Už se nezlobím. Proč bych taky měla, vždyť mě považuje za svou. Našpulím ústa a políbím mužskou dlaň. Vincent překvapeně zamrká a oddálí svou ruku. Během chvilky se ke mně přitulí a po dlouhé době opět ke mně skloní tvář. Naše rty se setkají. Slastně zasténám a nechávám ho vklouznout jazykem do svých úst. Určitě se mi to nezdálo. Doopravdy umí božsky líbat. S ním se cítím, jako opravdová žena.

„Sakra!“

Odtrhne se ode mě a znechuceně odvrátí. Jsem zmatená. To už se mu nelíbím? Už mě nechce? Konečky prstů se dotknu jeho ztuhlých zad. Ucukne a zajede prsty do svých svázaných vlasů, které se mu vymaní z gumičky.

„Nestalo se ti nic, Vincente?“ zeptá se zvědavě Owen.

„Ne, sakra!“ zavrčí v odpověď.

Nabere vzduch do plic a konečně se ke mně znovu obrátí. Jeho pohled studí, když si prohlíží zvědavě mou tvář.

„Nechci, abys na mě používala ty svá kouzla!“

Jaká kouzla? Vždyť jsem ani nepípla! Nemohu nikoho ovládnout, když na něho nepromluvím. Tedy podle té literatury, kterou jsem získala od Kontrolní komise, bych to měla umět, ale já své síly stále ještě moc dobře neovládám. Bude mi to asi chvíli trvat, než se to naučím. Bylo by to lehčí, kdybych měla někoho, kdo by mi to ukázal. Ale jsem poslední svého druhu, proto se musím spolehnout jen sama na sebe.

„Rozuměla jsi mi?“

Automaticky kývnu a odvrátím zrak. Nedokážu se dívat do jeho nepřátelských očí. Můj pohled dopadne na skupinku žen a mužů, kteří si povídají a smějí. Usměju se. Je pěkné, když mohu po dlouhé době spatřit své nejbližší. Jsou tu všichni. Abigail, Caleb, Paula, Stefan, Debra, Max, Zora, Bernard, Jasmin a Ronald.