Svět podle Charlie

Šestá kapitola

klamaně si povzdechnu a naposledy se zadívám na skupinku lidí. Vždyť je znám! Už jsem měla možnost být v jejich blízkosti. Alec si mě dokonce dobíral. Jak ráda bych se k nim teď přidala. Je mi příjemnější, když jsem ve společnosti lidí, které znám. Možná by to, ale v tuto chvíli nebylo moc dobré. Protože jsem na svého skoro milence, strašně rozzlobená. Jak mě jen mohl odmítnout? Proč si vybral zrovna jí? Vždyť vypadá stále jako dítě! Tak strašně se mu toužím pomstít. Sakra, měla jsem chuť mu pořádně ublížit. Rozpárat mu zbytek jeho pohledné obličeje. Vyrvat mu to černé srdce z těla a….

„To snad ne!“

Ta jediná věta mě vrátí znovu do reality. Co mohlo Dolores tolik vyděsit? Natočím se k ní. Nekontrolovanými pohyby upravuje svůj, již tak dokonalý vzhled. Svým zrakem propaluje osoby tísnící se u dveří sálu. Přes ten hlouček žen, nedokážu rozeznat mužské tváře. S jistotou vím pouze to, že jeden je blonďák a druhý má vlasy černější než noc.

„To jsou oni! Už konečně dorazili!“ oznámí Hermiona pisklavým hláskem.

Všichni čtyři zíráme na klubko faninek, které se rozestoupí, jako moře před Mojžíšem. Jsou to skuteční obři! Bleskne mi hlavou. Jsou dokonce vyšší než… Opět zalétnu pohledem na Aleca a ostatní. Ano, mám pravdu! Ti dva je převyšují, alespoň o deset centimetrů. A ty jejich postavy! Hm, pastva pro oči. Doufám, že neslintám! Jsou tím typem mužů, na které se obyčejná ženská kouká z dálky a tajně o nich sní své sny. Prostě celebrity!

„Tak já jdu na to!“ pozvedne se Dolores. Netrpělivě si upraví zapomenutou loknu a obrátí se na nás s otázkou. „Jak vypadám?“

„Sluší ti to!“ odpoví Bianca.

„Opravdu ti to moc sluší!“ přidá se Hermiona.

Já pouze pokývám na souhlas. Jsem zvědavá, zdali bude mít Dolores vůbec šanci. Ostatní ženštiny vystavující své přednosti, moc úspěchu neměly. Ti krasavci jim nevěnovali ani zbla své pozornosti. Pouze se na ně sem tam usmály a polaskali ženu, která byla nejblíže. Tak takhle ponižovat bych se já rozhodně nemohla. Vlastně bych se o to ani nepokoušela, jelikož vím, že by mě ani nevnímali. Byla bych pouhá maličká veš, která je otravuje a kterou se snaží setřást se svého noblesního kabátu.

Sleduji, jak se k nim blíží houpavým a vyzývavým krokem. Jako každá nymfa, si přehodí své dlouhé vlasy přes rameno. Představuju si, jak se smyslně usměje, když si jí konečně všimnou. Jako první jí zpozoruje blondýn, který nakloní svou hlavu k příteli a něco mu pošeptá. Ten se zadívá stejným směrem a roztáhne svá smyslná ústa do širokého úsměvu. Pokývá blonďákovi na souhlas a poklepe ho rukou po širokém rameni.

No, vážně! Nic jiného bych od nich také nečekala! Ani je nemusím znát a vím, že si vyberou tu nejkrásnější ženu s celého tohoto výběru. Vždyť jsou to muži! Od nich se dočkáte pouze kopance do zadní části těla. Nebo, a to v horším případě, zlomeného srdce.

Má pozornost se vrátí zpět k mému vysněnému princi temnoty. Směje se a nabízí své rámě maličkaté brunetce. Vážně jí v tu chvíli nenávidím. Sakra, oni snad jdou sem? Zmateně se zavrtím a rychle kontroluju možnosti nejbližšího možného východu. Ano, jsem zbabělá! Nemůžu se mu podívat do jeho překrásných čokoládových očí a nic necítit.

„Holka, s tebou šijou všichni čerti!“ napomene mně Bianca.

„Promiň, já jen…“najednou mi dojde vzduch a já se snažím zběsile lapat po čerstvém blahodárném doušku.

„Ach, ona se asi dusí!“ zapiští polohlasně Hermiona.

„Sakra, to nám ještě scházelo!“

Někdo mě popadne za ruku a vytáhne mě do stoje. Opřu se o její tělo a zavřu oči. Snažím se zpomalit svůj dech a uklidnit se. Když budu zmatkovat, tak se to může pouze zhoršit. Nevědomky zabořím své nehty do jejího masa. Zanaříká a poté mě polohlasně pokárá.

„Nepotřebujete pomoci, milé dámy?“ ozve se nad námi známý hlas.

Ach, to snad nemůže být pravda! Proč je ke mně osud tak zlý, že nám do cesty připlete Aleca? Doufám pouze, že ho nedoprovázejí jeho přátelé. Ne, nemám štěstí, když zaslechnu i ostatní muže, kteří se dvorně připojují k jeho pomoci. Dokonce i jejich ženy jsou milé a velice se mnou soucítí. Prý to už samy zažily na vlastní kůži, a nebylo to pro ně nikterak příjemné.

Než stačím zaprotestovat, Bianca souhlasí a začne s mými zachránci flirtovat. Předá mě někomu, kdo je pevnější a určitě je mužského rodu. Trošičku pozvednu sklopené řasy a zadívám se na svého nového pomocníka. Ach, děkuju všem svatým za to, že to není on! Známé oči na mě shlíží se své výšky.

„No tak, amore mio! Za chvíli bude zase dobře!“

Ovane mě jeho dech, jak se ke mně naklání. Před očima se mi začínají dělat mžitky. Zalapám znovu zkusmo po dechu, ale jde to stejně těžce jako před tím. Zachytím se o jeho ruku a zasténám. Zastaví se, pomalu mi přejede prsty přes záda a já ucítím závan větru deroucí se pod mé šaty. Konečně mohu zase dýchat. A to na úkor toho, že jsem skoro polonahá.

„Ale, ale! To nemůžeš počkat, až na později, kocourku?“ zeptá se ho laškovně jedna ze zrzeček.

„Chtěl jsem jí jenom pomoci, amore mio!“brání se.

„Ach, nelži mi! Já vím, že se ti takové ženy líbí!“

„Ano, líbí! Ale jedinou láskou mého života jsi ty, Lelah!“

Tohle je pro mě velice trapná chvíle. Být středem pozornosti, nikdy nebyl můj cíl. Spíše jsem se schovávala za nejbližší sloupy, aby mě nikdo nemohl zahlédnout. Tato situace mi připomíná chvíle na střední škole, když jsme museli povinně předvést před celou školou nějaký úryvek s filmu nebo známe knihy. Prý to měla být zábava, ale mě to připadalo jako nějaký nový druh mučení.

„Jak vidím, tak si Marcus našel další krásné panenky na hraní!“

„Máš dobrý vkus, Damone! Musím smeknout, takový maškarní bál jsem dlouhou dobu nenavštívil!“

„Děkuju ti pěkně, Victore!“ zaslechnu mužské uchechtnutí. „Přesto se velice zlobím na Marcuse, že polapil ta nejkrásnější stvoření, která byla ochotná přijmout mé pozvání!“

Zamrkám. Kdy se k nám připojila Hermiona? Proč se ke mně tlačí Dolores s tím lítostivým úsměškem na tváři? A proč Bianca drží Aleca za ruku, jako kdyby se držela záchranného lana? Ach, on se jmenuje Viktor! V mé hlavě se motají myšlenky jedna za druhou. Jsme velice zmatená, což asi musí být znát i z mého výrazu těla, protože se ke mně znovu nakloní Marcus a zašeptá mi do ouška.

„Neboj se maličká, ještě si nevšimli, že máš rozepnuté šaty až do půlky zad.“

To mě má snad uklidnit? Další dilema v již tak složité situaci a on mi to ještě musí připomínat! Zakloním hlavu a zadívám se upřeně do jeho očí. Jiskří v nich smích, ale i zvědavost. Poznal mě? Ne, určitě ne! Ani já sebe samu jsem nedokázala poznat, když jsem se poprvé uviděla v zrcadle.

„Milý přátelé, nechci vám kazit zábavu, ale musím vás upozornit, že máme velké publikum. Nebylo by lepší se přesunout jinam? Někam do soukromí?“

Tento hlas též nepoznávám. Otočím hlavu za hlasem. Pomalu mě již začíná bolet za krkem, jak se neustále dívám do tváří těch obrů. Hermiona se chytne mé ruky a stiskne jí. Připadám si jako jojo, když znovu otočím hlavu, abych mohla zjistit, co po mě má přítelkyně chce. Ona se, ale dívá nedočkavě na muže před námi a mezi zoubky tiskne svůj dolní ret.

„Zapomněl ses zeptat, Kente, zda budou přítomné dámy souhlasit!“

„Och, ovšem! Málem bych zapomněl na své slušné vychování. Děkuji ti, Damone, že jsi mi to tak duchapřítomně připomněl.“ pak se otočí na nás a pokloní se. „Milé dámy, bude nám velkou ctí, pokud s námi budete ochotny strávit dnešní večer.“

„Och, my s radostí přijímáme!“

Rozhodne za nás všechny Dolores, která se neustále tlačí k vysokému blondýnovi, který si nechá říkat Kent. Otočí k ní hlavu, darebácky se usměje a nabídne jí rámě. Ta nečeká ani vteřinu a chopí se své příležitosti. Na má záda, zatím dopadne velká ruka, která přitiskne konce mých šatů k sobě. Zamumlám několik děkovných slov a zařadím se mezi hlouček lidí, kteří opouštějí velký a přeplněný sál.

„Je otravné se neustále dívat nahoru, což!“

Ozve se mi u pravého ramene ženský hlas. Otočím k němu hlavu a pokývám. Z blízka vypadá krásná zrzečka ještě lépe. Rovný nos, plná ústa a krásné zelené oči s dlouhými výraznými řasami, které jdou zahlédnout i přes její zlatavou masku okrášlenou prazvláštními ornamenty.

„Jmenuji se Diana! A toto je, jak už určitě víš, je Marcus!“

„Och, ano vím! Já jsem Mariana.“ prozradím jí své jméno ze svého snového světa. Pak se na chvíli zamyslím a vyhrknu. „Diana? Ty jsi pojmenovaná po bohyni lovu a zvěře?“

„Nejen krásná, ale i bystrá!“ zasměje se Marcus.

„No tak, kocourku! Nechceš přeci naší společnici uvést do rozpaků!“

„Už budu hodný, amore mio!“

Cestou spletitými chodbami se mezi sebou přátelsky škádlí a na mou maličkost dočista zapomínají. Pouze mužská dlaň na zádech mi připomínala, proč dobrovolně kráčím vstříc tomu nesmyslnému dobrodružství. Tuším, že si to mé přítelkyně velice užívaly, ale já jsem se cítila trapně. Nechtěla jsem být sama s ním a s jeho novou láskou. Dívat se na to, jak si vyměňují polibky a milenecké dotyky. A pokud tuším správně, tak to může dojít i někam dál. Jsme přece na rozpustilém maškarním bále, kde se může stát cokoliv, co povolnou ženu nebo nadrženého muže napadne.

Před námi se otevřou dveře, objeví se nádherný lustr zářící snad stovkami svící, jejichž světlo dopadalo na modro-zlatě vytapetované zdi. Uprostřed místnosti stál dřevěný pozlacený stůl se šestnácti židlemi. Na tomto stole leželi veliké tácy s různými lahůdkami, které měli uspokojit naše mlsné jazýčky a omámit naše smysly. Od stolu se mé oči obrátili na ostatní nábytek, též pozlacený a určitě velice bytelný. Dokonce zaznamenám další troje dveře, které vedou do potemnělých místností.

„Dáte si něco k pití, mé dámy?“

Zeptá se nás Marcus, když mě pomalu usazuje do jedné pohodlné židle. Diana přitaká i za mne a usadí se po mé levici. Usměje se na mě. Ten úsměv je tak přátelský, že neodolám a oplatím jí ho.

„Musíš se trošku uvolnit, má drahá!“

„Já vím, ale cítím se v tomto prostředí jaksi nesvá!“ prozradím jí.

„Ach, tak s tím mohu pomoci!“ laškovně se zasměje a zamrká řasami.

Natáhne se po jednom z talířku a přistrčí ho ke mně. Zadívám se na jídlo spočívající přede mnou. Ihned poznám, že to jsou lasturky škeblí, jejichž maso je považováno za afrodisiakum. Už několikrát jsem je ochutnala, ale nikterak omamující mi nepřipadali. Přesto vezmu do prstů jednu mušli, přitisknu si jí k ústům a lehce zakloním hlavu, aby mi lahodné maso vklouzlo na můj jazyk.

„Zde máte své šumivé víno, miláčkové!“ nakloní se nad námi mužské tělo.

Marcus se usměje, když spatří v mé ruce další mušličku. Pozvedne koutek úst a čeká. Nenechám se přemlouvat dlouho. S očima upřenýma do jeho, si jí opět přiložím k ústům, které lehce otevřu a zakloním se. Přivřu oči a slastně zamlaskám, když koušu to šťavnaté masíčko.

„Sakra!“ uleví si.

Mám chuť se nahlas zasmát, když vidím jeho zmatený a omámený pohled. Stále nechápu, kde jsem sebrala tolik odvahy si s tímto velkým mužem zahrávat. Zaleknu se, v ten moment, kdy se ke mně nakloní a svým jazykem mi přejede přes bradu. Musela mi tam asi ukápnout šťáva, když jsem si hrála na smyslnou ženu. Má zavřené oči a na rtech mu hraje spokojený úsměv.

„No tak Marcusi, přestaň si s ní hrát!“

Zaskočí nás lehce naštvaný hlas Diany, která tak upozorňovala na svou přítomnost. Zastydím se! Nesmím se tak chovat k muži, jehož ženy si velice vážím. Ano, vážím si jí! Za to jak je ke mně milá a jak rychle přijala mou maličkost do jejich semknutého společenství.

„Ma petit, snad by ses nezlobila na svého kocourka?“

Zašeptá jí u ucha, tvář zakrytou v masce přitisknutou na její. Lehce zamručí, ale nechá se vtáhnout do medvědího objetí. Mercus jí pak nadzvedne, posadí se na uvolněnou židli a usadí Dianu do svého klína. Ta se zachichotá jako spokojená holčička a přitiskne své rudé rty k jeho.

„Být tebou, tak bych jí moc nedráždila.“

Zatahá mě za loknu malá ručička, aby upoutala mou pozornost. Otočím se trupem na druhou stranu a stanu tváří v tvář své sokyni, která je bezpečně usazená v klíně svého milence. Pevné a silné paže má obtočené kolem drobného pasu. Mám chuť řvát, když zjistím, že se jí o hlavu opírá již odhalená mužská brada. Má snaha nepozvednou oči výš, je marná. Jen pár vteřinek a jsem zajatcem těch nejkrásnějších čokoládových očí, které jsem kdy spatřila.