Svět podle Charlie

„Neznáme se?“ zabručí.

„Ne“

„Mám takový pocit, že jsme se již museli někdy setkat!“

„Možná v tvých snech!“ odseknu.

Má vzpurná odpověď u něho vyvolá nepatrný škleb. Pozvedne jedno své dokonale tvarované obočí a já tuším, že se jen tak nevzdá a dál se mě bude vyptávat. Nemýlila jsem se. Po necelé minutě se znovu ozve.

„Určitě jsem tě viděl! Jen si nemohu vzpomenout, kde. Ty tvé oči…“

„Co je s nimi?“

„Jsou tak…“nemůže najít správná slova.

„Krásné? Zeleno-modré?“ začne mu pomáhat jeho dívka. „Nebo snad smyslné?“ vymaní se zpod jeho brady, zakloní hlavu a zadívá se na něho.

„Pročpak tě napadlo slůvko smyslné, miláčku?“

„No, protože oni smyslné jsou. Když jsem se do nich podívala, tak jsem měla pocit, jako když mi po těle přejedou tvé prsty.“

„Vážně?“

„Ano! A nesměj se mi!“ pokárá ho.

„Miluju, když přejíždím prsty po tvém mléčně bílém těle!“ zašeptá.

Sakra, jestli budu ještě minutu poslouchat tyhle nesmyslné slaďárny, tak se určitě poblinkám. Odvrátím hlavu od cukrujícího páru a zadívám se na protější stranu stolu. A to jsem opravdu neměla dělat. Bianca sedí v Alecově klíně, nohy roztažené a opřené o sedadlo, na kterém seděla druhá zrzavá žena jmenující se Lilith, laskající její odhalené nohy. Bianca mezitím zaklonila svou hlavu tak, aby Alecovi umožnila přístup ke svému hrdlu.

Co jí to ten Alec dělá? Rty přitisknuté na holé kůži, oči slastně přivřené a hrdlo pohybující tak, jako kdyby pil. Poté zas vrátím pohled na ženu, která se začala nadklánět nad odhalenými stehny. Zalapám po dechu, když se dotkne ústy Biančinýho těla, tak blízko jejího klínu, až je to nechutně nemravné.

„Myslím, že mám hlad!“ ozve se Diana.

Větu, kterou pronesla, využiju k tomu, abych se obrátila od toho divného představení. Ucuknu, když s Biančiných úst unikne bolestný sten. Sakra! Co se tu děje? Dívám se na Dianu a Marcuse, kteří hladově sledují představení před sebou. Žena má lehce otevřená ústa, z nichž začnou pomaličku vyjíždět dva ostré špičáky.

Ne, asi mě šálí smysly! Tohle je nemožné! Ne, to se mi musí jen zdát! Sakra, co blbnu, vždyť se mi to vlastně jen zdá. Oddechnu si, ale pak se začnu zase bát, protože nejbližší osobou, která má krev v těle jsem já. Najednou mě přepadne neblahé tušení. Nadechnu se a se zavřenýma očima se otočím. Poté pomaličku pozvedám řasy a doufám, že…

Ne, sakra! Oni taky! Victor i jeho společnice se k sobě tulí, dívají se před sebe a s úst jim vychází dravčí skřeky. To chce klid, holka! To, chce klid! Utěšuju sama sebe. Nádech, výdech. Soustředím se pouze na to. Snažím se nedělat moc velký hluk, když odsouvám svou židli od stolu. Pod maskou mi teče pot. Trvá mi to snad věčnost, než vytvořím tolik volného prostoru, abych mohla nepozorovaně prchnout do bezpečí.

Využiju moment překvapení. Jsem od nich asi tak půl metru, když vyskočím a pozadu se dostávám s jejich dosahu. V mysli zakleju, ve chvíli, kdy mi uvolněné šaty pomalu sklouzávají z těla. Pozvednu ruce a přitisknu si je na prsa tak, aby šaty nespadly na zem a svým hlukem neupozornily na to, že už nejsem v jejich bezprostřední blízkosti. Snažím se nevydat ani hlásku. Pořád ustupuju vzad. Nevnímám nic kolem sebe. Má pozornost je plně soustředěna na ně.

Do něčeho, spíš do někoho narazím. Proč já hloupá jsem se nepodívala za sebe? Ztuhnu, snažím se moc nedýchat. Snad si mě nevšiml! Snad, když budu dělat, že tu nejsem, tak tu ani vlastně nebudu. Možná ani necítil náraz mého těla do jeho, jako skála tvrdého masa.

„Možná bychom měli sehnat ještě nějaké dobrovolníky!“

Mužský hlas je tak dunivý, že se s ním otřesu i já. Co tím myslel? Jaké dobrovolníky? Kdybych jen tušila, že nás mají jako nějaký předkrm, tak bych sem ani nelezla. A určitě bych přesvědčila své kamarádky, aby si to též rozmyslely. Vlastně, proč se Dolores neřídila svou vlastní radou? Kde je vůbec Dolores?

Přelétnu zrakem všechny páry. Ano, tam vzadu. Tam vzadu zahlédnu kousek jejích šatů. Mezi dvěma těly, jednom mužským a druhým ženským, stojí Dolores. Opírá hlavu o široké mužské rameno. Její krk je odhalený a je k němu přisátá brunetka. Její společník má ústa u kamarádčina zápěstí a zhluboka nasává životodárnou tekutinu.

„Kdyby měli ještě hlad, tak si něco seženou sami!“ odpoví mu hrubě druhý mužský hlas, který mě zároveň navrátí zpět do nebezpečné reality.

„Nezapomeň na to, že ty jsi tu hostitel!“

„A bráním jim snad, aby ochutnali z dnešního výběru?“

„Ne, ale myslím, že zde je ten výběr trošku omezený!“

„To ty si je sem pozval!“ zahřmí v odpověď. „Pokud chtěli víc, tak si toho sebou měli víc přivést!“

„Jsi tak nekompromisní! Podívej! Merik, Diana, Victor i jeho Natalie se začínají rozhlížet!“

Sakra! To nevěští pro mě nic dobrého. Zaleknu se, když se Diana otočí mým směrem. Automaticky ustoupím a tak znovu upozorním muže za sebou na svou přítomnost. Okolo pasu se mi ovine ruka, která mě přitiskne k jeho teplu. Nedutám a ani nezkouším doufat v to, že uniknu tomu, abych dnešní večer ztratila něco ze své krve.

„Dveře jsou otevřené! Mají možnost si pro něco dojít!“

„Ano, to máš pravdu! Ale nelíbí se mi ten pohled, co po nás hází Diana a Natalie!“

„Kdybys jim pod nosem nemával, tak chutným soustíčkem, tak by se snad i uklidnily!“ odsekne jeho přítel.

„Když ono je to tak zábavné! Nezdá se ti?“

„Ne!“ jediné slovo, ze kterého prýštil chlad.

„No tak, nelži mi! Vždyť už tě znám tolik let. Ba století. Já poznám, když tě něco uchvátí a zaujme!“

„Sakra, Kente! Začínáš mě dost srát!“

„Tak mi řekni pravdu! Zdá se ti to zábavné, stejně jako mě! Nemám pravdu?“

„Ty budeš otravovat tak dlouho, dokud ti neřeknu, že i mě to připadá zábavné. Hlavně to, že si nechali svou kořist, kterou měli připravenou, uprchnout mezi prsty.“

To, mluvili o mně. To já jsem ta kořist, která utekla se spárů jednoho netvora, aby se dostala do spáru jiného. Ale pokud se mám sama rozhodnout, tak bych dala přednost těmto dvěma, než oněm párům, které sedí nedaleko nás. Ano dvě kusadla jsou lepší, nežli čtyři. I když nechat Viktora zabodnout své zuby do mého masa, je opravdu vzrušující myšlenka. Holka, vzpamatuj se! Napomenu sama sebe. Uvědom si, že pokud dáš ochutnat Victorovi, tak budeš muset dát i Nikolet. Jsou přece jen párem, který se určitě o svou svačinku dělí.

„Hm, voní krásně!“ zašeptá mužský hlas v mých vlasech.

„Chceš ochutnat jako první?“

Vítr zavane kolem mě, když pozvedne hlavu a zeptá se druhého muže. Koutkem oka zahlédnu, jak se ten muž ke mně nakloní a nasaje mou vůni. Zavzdychá a udělá ke mně mírný půlkrok. Připadám si jako hadrová panenka, se kterou pohybuje loutkář. Pár kroků a stojím čelem k obrovské mužské hrudi. V záři svíček se zalesknou perlové knoflíčky, které zdobí jeho černou vestu.

Jediným prstem pozvedne mou skloněnou hlavu, aby se mi díval do očí. Nezaleknu se! Nesmím se bát! Dodávám si odvahy otevřít oči. Má víčka se nervozitou zachvějí, ale nakonec se přece jen zvednou. Má neuvěřitelně podmanivý pohled, který bere dech. Skloní se a ukradne mi první polibek. Nezavřu oči, jako tomu je vždy, když se mé rty dotknou jiných. Ne, na to mám až moc velký strach. Nedokážu se odpoutat od smyslných rtů. Vyděšeně zanaříkám, když mě olízne světle růžovým jazykem. Nad mou reakcí spokojeně zasténá.

„Chutná přímo božsky!“

„Hm, vážně? Asi bych měl také trošku ochutnat!“

Než se naděju, tak mi druhý muž zakloní hlavu. Stačí, aby udělal nepatrný pohyb, a má ústa jsou opět zajatá. Tentokrát oči uzavřu, nemusím vidět úplně všechno. Jeho dotek je ještě opatrnější než prvního muže. Možná za to mohl fakt, že jeho tesáky již vyjeli na světlo boží a teď mě mírně škrábli do citlivého spodního rtu. Kapička krve se vyvalila z maličkaté ranky. Už, už jsem vyplazovala jazyk, abych si jí setřela, když ucítím něco mokrého, co toto drobné poranění ošetřilo.

„Sakra!“ uleví si muž, který se vzpamatuje až za delší chvíli.

„Kente, myslím, že bychom se měli odebrat do většího soukromí!“

„Hm“

„Sakra, Kente! Posloucháš mě?“

„Vždyť jsem řekl, že jo!“

„Ne, nic takového jsi neřekl! Pouze jsi vypustil z úst HM!“

„A to znamenalo: Ano, souhlasím s tebou, Damone!“

Druhý muž se zasměje nad Kentovou odpovědí. Převezme mě z jeho objetí a přitiskne si mě k boku. Musím přiznat, že jsem šokovanější stále víc a víc. Nic, ale nenamítám, když mě vede k pootevřeným dveřím. Za námi slyším další mužské kroky, které našim dělají druhý stín. Ocitnu se v další vkusně zařízené místnosti. V dalším okamžiku uslyším zavírající se dveře, které mi způsobí mrazení v zádech.