Svět podle Charlie

Sedmá kapitola

rávě jsem se ocitla v místnosti se dvěma neznámými muži, kteří si hodlají smlsnout na mém těle. Čekám, že se každým okamžikem na mě vrhnou, ale oni ne. Kent přistoupí k nedalekému stolku, kde jsou rozmístěné karafy s alkoholickými nápoji. Sklo cinkne o sklo, když se tmavá tekutina přelévá do křišťálové skleničky. Damon mezitím zapaluje svíčky na nočním stolku.

„Myslím, že je trošku vyděšená!“ zašeptá Damon. „Její strach cítím až sem.“

„Také ho cítím!“ odpoví mu Kent, který je ke mně otočený zády.

„Možná bude potřeba více než jedné skleničky, aby se uvolnila.“

„Nechci jí moc opít! Mám sice rád chuť brandy na jazyku, ale krev piji raději nezředěnou!“

Mluvili o mně, jako kdybych tu vůbec nebyla. Ano, měla jsem strach. Ale už ani ne moc z toho, že budou pít mou krev. Ale z toho, že budou chtít mé tělo použít i na něco jiného. Jak to říkala Dolores? Tihle dva si velice rádi užívali se ženami společně, ale panny moc v lásce neměly. Měla bych jim to říct, než nad tím vůbec budou chtít uvažovat. Sakra, co to plácám?

„Tady vypij to, drahoušku!“

Nenechám se pobízet a nabízený nápoj vypiju na jeden hlt. Rozkašlu se, hořký nápoj mi pořádně popálil hrdlo. Čísi ruce mě mírně bouchají do zad, abych mohla nabrat do plic tolik potřebný vzduch.

„Nesmíš to tolik lokat, holka!“ zasměje se.

„Já…“zakřehotám, polknu a pokouším se opět promluvit. „Já se nebojím!“

„Miláčku, ale já cítím něco úplně jiného!“ zašeptá jeho hlas blízko mého ucha.

Statné tělo se přitulí k mému, které je opět ve vzpřímené poloze. Nechám se utěšit tak příjemným medvědím objetím. Chvíli zírám na bílou košili, pak pozvedám hlavu a zadívám se na jeho ústa. Jeho velké špičaté zuby jsou schované a neděsí mě už tolik, jako před tím. Zvědavě natáhnu ruku a dotknu se těch úst. Jako kdyby věděl, co po něm mlčky žádám, otevře rty a já do nich vložím své prsty. Lehounce, jako pírko, přejíždím konečky po jeho dásních.

„Je rozkošná!“

Ozve se mi Damon za zády. Neleknu se, už jsem si zvykla na jeho tiché příchody. Dokonce ani dotek jeho prstů, které přejíždí přes odhalenou část mého těla, mě neděsí. Zaprotestuju, až ve chvíli, kdy mi začne pomaloučku stahovat šaty dolu.

„Měla bych vám něco říct!“ zašeptám.

„Copak?“

Kdy se ke mně Damon sklonil? Ale, to je jedno! Jeho rty si pohrávají s mým ramenem. Nezměněnými zuby se hravě zakusuje do měkkého masa, až mi z toho příjemně brní pokožka. Mým tělem probíhají mírné vlnky napětí, pramenící z mého vzrušení.

„Jsem panna!“

Zašeptám, když se jeho zuby dostanou k mé krční tepně, kterou nejdříve olízne jazykem. Odkloní se, zaboří obličej do mých vlasů a zasměje se. Zmateně zamrkám. Kent se ke mně skloní a laškovně mě políbí. Po době, která mi připadá jak věčnost, zašeptá u mých úst.

„My to už dávno víme!“

„Ale jak? Jak je to možné?“ ucuknu, když mě chce znovu políbit.

„Tvá vůně nám to prozradila!“ ujme se slova Damon.

„Má vůně?“ jsem zmatená. Victor přece také cítil mou vůni, ale nepoznal to. Tak jak to mohli poznat oni?

„Je tak krásně nasládlá a vábivá. Nutí nás, abychom si tě označili.“

„Označili?“

„Podobné je tomu u zvířat. Když ucítí svou samičku, tak se dokážou porvat do krve, aby jí měli pouze pro sebe.“

„Ale vy přece panny nechcete!“ vypálím svůj poslední trumf.

„Zatím jsme nepotkali ženu, kterou bychom chtěli zasvětit do tajů lásky.“ zavrní Kent a přitiskne se svým tělem k mému.

„Tedy až do dnešního dne!“ dopoví Damon, který se nalepí na moje záda.

Cítím se jako v pasti. Před sebou mužské tělo. Za sebou mužské tělo. Ach, je to tak zvláštně vzrušující. Začíná se mi hůř dýchat. Lapám po dechu, jako kdybych běžela maraton. Rozvázané šaty pomalu klesají dolu na zem a přitom lehce laskají mé citlivé tělo.

Má hlava se zakloní vzad a opře se o široký hrudník. Svou spodní částí těla se přitisknu blíž k muži před sebou. Jeho ruka se pomalu sune po mé noze dolů a pak zase nahoru po bavlněné punčoše. Zároveň zaznamenávám teploučký jazyk pohrávající si s mým ouškem, krkem a ramenem. Automaticky více nakloním hlavu na druhou stranu, abych mu umožnila lepší přístup.

Damon se mnou trošku škubne, neboť se snaží rozvázat uvolněné zavazovaní na mém korzetu. Tento pohyb u mě vyvolá smích. No, vážně! Je to srandovní, když se ocitnete ve velice choulostivé situaci, jste pomalu připravená k akci a pak se stane něco, co vám zabrání pokračovat.

Můj smích odmění zabručením a Kent zase zavrčením. Do mého zorného pole se dostane jeho obličej, který se ještě před maličkou chvilkou skláněl nad mým levým ňadrem. Ten jeho výraz u mě vyvolá pouze další uchechtnutí, které se snažím zamaskovat mírným kašláním. To už, ale ani on nevydrží a můj úsměv mi oplatí. Pozvednu ruku, pohladím ho po tváři a pomaličku se blížím prsty k jeho černé masce. Čeká, neuhýbá mému dotyku.

Tolik toužím spatřit celou jeho tvář. Než si to stačím rozmyslet, strhnu jedním jediným ladným pohybem tu nevkusnou věc. Zalapám po dechu. On je vážně nádherný. Vystouplé lícní kosti, velká smyslná ústa a velké kočičí oči v barvě rozehřáté brandy. Stačil pouhý jediný pohled do jeho tváře a dole začnu být nezvykle…. Stydím se to říct! No, sakra! Prostě jedním slovem mokrá!

„Sakra!“ ujede mi polohlasně.

Trhnu jeho hlavou, kterou tak přiblížím ke svému obličeji a ke svým rtům. Zajmu jeho ústa a vnořím do nich svůj jazyk. Zasténá. Přitiskne svůj klín tvrdě k mému a dožaduje se něčeho, co zatím ještě nechápu. Měla bych se zaleknout jeho velikosti, ale spíše mě to ještě více vzruší. Netuším, kde se to vůbec ve mně bere. Líbám ho, jako smyslů zbavená. Nevadí mi ani tesáky, které lehce škrábají má citlivá ústa. Má krev se spojí s našimi slinami. Nechávám ho to všechno polykat, protože vím, že to právě ode mě tolik chce.

Jeho objetí začíná být až bolestné. Tiskne se ke mně, vrčí a zároveň tvrdě přiráží do klína, který začíná být neobvykle citlivý. Uslyším trhání látky. Otevřu zmateně oči. Kentova tvář je pozměněná neovladatelným chtíčem. V ruce drží kousek bílé tkaniny, která určitě pochází z mé košilky. Jeho hruď zběsile stoupá a klesá, od toho jak rychle dýchá. Myslím, že se snaží získat zpět svůj ztracený klid. Dokazuje to i tím, že udělá několik kroků vzad.

„Sakra“ zašeptá tak potichu, že ho skoro neslyším. „Damone, už jí konečně ošukej! Dlouho to už nevydržím!“

Opět otevře oči, které se lesknou a jsou zaměřené pouze na mě. Přiblíží se o jeden krok a já o jeden krok ustoupím. Bojím se toho, co vidím v jeho pohledu. Odráží se v nich taková brutalita, která rozechvívá moje tělo. Narazím do Damona, když udělám další krok vzad. Jeho ruka se obtočí kolem mého pasu a ochranitelsky mě přitiskne k jeho boku.

„Kente, vzpamatuj se!“

„Tak jí ochutnej! Dělej! Ponoř svůj jazyk do jejích úst a spolkni její sliny spojené s její krví!“ vrčí v odpověď.

„Nikdy před tím jsi tolik nevyváděl! Ať už jsme se dělili o jakoukoliv ženu, tak jsi své pudy měl stoprocentně pod kontrolou.“

„Ona je jiná!“ zmateně potřese hlavou a otočí se k nám zády. Přistoupí ke zdi, přitulí se k ní, jako k milence a zavzdychá. „Ochutnej jí! Musím vědět, že jsem se nezbláznil! Že tak bude působit i na tebe!“

Zmateně sleduji jejich výměnu slov. Dochází mi to až postupně. Jako kdybych stála vpovzdálí a byla pouze divákem, a ne aktérem této prapodivné hry. Prokousnu si již tak poraněný ret, jak se snažím přemýšlet o tom, co mám vlastně dělat. V ten okamžik mi dochází pouze to, že Kent je nějakým způsobem raněný a oslabený. Což se mu vůbec nezamlouvá. Možná, že když bude Damon reagovat stejně, tak se mu uleví. Mám to riskovat? Mám se přiblížit k Damonovi a nechat ho ochutnat svou krev?

„Sakra“ ulevím si.

Damon se stále dívá na Kentova záda a mračí se. Pootočím se, stoupnu si na špičky a zajmu prstíky jeho bradu. Horní polovinu obličeje má stále ukrytou za perleťovou masku. Několikrát zamrká, je zmatený z mého chování. Donutím ho, ať se ke mně skloní a zajmu jeho ústa. Svou krev nechám dopadnout na jeho jazyk, o který se lehounce otírám svým. Po chvíli se od něho odtrhnu. Pozorně sleduji, jak jedinkrát polkne.

Zakloní hlavu a zaskučí. Ruka na mém boku se zaboří do masa. Napnuté svaly na paži ztvrdnou a přitisknou mě blíž k jeho tělu. Stala jsem se dobrovolným zajatcem. Čekám, co se bude dít dál. Je klidný, když otevírá oči a zadívá se na mě zvědavým pohledem. Nějak jsem doufala v to, že mě bude chtít znovu políbit. Ale on se místo toho sklonil, svou ruku vsunul pod má kolena a vztyčil se i se mnou v náručí.

Mírně se začervenám. Obtočím ruce kolem jeho krku a pozorně sleduji každý nepatrný pohyb na jeho zakryté tváři. Zvědavě zakloním hlavu. Jeho pozornost je upřená na postel, ke které kráčel. Chci, aby se na mě podíval. Abych se mu mohla dívat do očí, až mu budu sundávat masku.

Opět prsty zajmu jeho bradu s malým ďolíčkem. Ať se snažím, jak se snažím. Ať na jeho bradu vyvíjím jakýkoliv tlak, tak se ani nehne. Odmítá obrátit svou tvář k té mé. Začínám být opravdu naštvaná. Sakra! Co to s těmi muži je, že jsou takoví hňupové? Má nahromaděná zloba, která ve mně kypěla po celý večer, se najednou začala hlásit k životu. V ten moment mě zaujme pohyb na jeho krku. Fascinovaně civím na ohryzek, který se pohybuje dolu a nahoru. Přejíždím po tom místě prsty, pak sjedu na jeho klíční kost.

„Podívej se na mě!“ zaprosím ho.

„Ne“

„Podívej se na mě!“ už ho nežádám, teď mu nařizuji.

„Ne“

„Sakra, podívej se na mě!“ zavrčím.

„Ne“

To jediné slůvko mě dohnalo k nepříčetnosti. Vycením zoubky a zahryznu se do jeho krku. Můj stisk je tak silný, že protrhnu jeho kůži a do úst se mi nahrne teplá krev. Spolknu! Čekala jsem, že to bude odporné! Čekala jsem cokoliv, ale ne to, že mi to zachutná. Že to bude taková lahoda. Opět začnu sát, jako nějaké miminko. Nestačí mi to! Ne, je toho příliš málo. Zabořím nehty do jeho svalů na ramenou, opřu se o ně, nadzvednu se a hledám lepší způsob jak se dostat k jeho krku.

Nepřemýšlím o tom, proč se zastavil. A proč je pod mýma rukama nehybný, jak socha. Ne, teď mě zajímá pouze jeho krev a jak se k ní co nejrychleji dostat. Zakousnu se hloub, cítím v ústech jeho maso. Zapředu, když je má snaha odměněna tou lahodnou tekutinou.

Pozvednu víčka, když se Damonovy vlasy, za kterými jsem se ukrývala, odhrnou. Varovně zavrčím. Kentova tvář se až moc přiblížila k té mé. Ne, nikdo mě nedonutí se vzdát toho, co je mé. Zvědavě nakrčí obočí. Pozvedne ruku a chce se mě dotknout. Opět zavrčím, ale tentokrát víc nahlas.

„Jaké to je?“ zeptá se.

„Sakra, asi za chvilku budu!“ zakřehotá Damon.

„Fascinující! To je opravdu fascinující!“ v jeho hlase je znát smích.

Pozorně sleduji každý jeho pohyb, přitom stále saju a polykám, jak nejrychleji dokážu. Chovám se jako zvíře, které hoduje na své ulovené kořisti. Jelikož je má pozornost upřená na Kenta, nestihnu dostatečně rychle zareagovat, když mě Damon chytí za vlasy a silně za ně zatahá. Ne, nechci! Vrčím a snažím se zůstat tam, kde jsem. Ale on je silnější! Poslední zatahání je tak brutální, že mě donutí zařvat. Tím mu umožním, aby mě od sebe odtrhl a odhodil mé tělo na postel. Má hlava se odrazí od matrace, když na ní dopadnu.

Jsem zmatená! Co se to děje? Ach, sakra! Co jsem to pro všechny svaté udělala? Proč to, sakra, chci udělat znovu? Opovrhuji sama sebou.

Čísi ruce mi roztáhnou nohy, nechám je a vůbec neprotestuju, protože musím být potrestána za své chování. Ani brutální zatáhnutí za mé kotníky, nekomentuju. Za zavřenými víčky, se snažím zadržet své slzy, když klínem narazím do mužského těla. Pouze zabořím prsty do měkké deky a čekám, jaký trest budu muset podstoupit. K uším mi dolehne šustění a trhání látky. Po další vteřině uklidňující a tichounká mužská slova.

Pak přijde bolest, která donutí mé tělo prohnout se jako proutek. Hlavu vtisknu víc do pohodlné matrace. Musím sama sebe pochválit za to, že jsem nekřičela, když bylo mé tělo roztrhnuté tou věcí na dvě poloviny. Mužské vítězné zasténání mě vrátí zpět do reality. Během pár sekund si uvědomím svou pozici a stav svého těla.

Ležím na posteli, nohy mám tak roztažené, až to bolí. Mezi nimi je vklíněno mužské tělo a ve mně se pohybuje něco tvrdého. Něco co mi způsobuje bolest. Najednou se ve mně ozve bojovnice. Rychle, musíš se dostat pryč! Musíš se vymanit z těch rukou, držící tvé boky!

Začnu se všemožně vrtět. Ne, nevzdám se bez boje! Svá chodidla zapřu o dřevěný okraj postele. A pozvednu, jak nejvíc to jde svou pánev. Tvrdě narazím do jeho těla. Zaskučím, jelikož v tu chvíli přirazí i on. Naše spojená síla, mu umožní se hloub ponořit do mého středu. Ne, ne, to jsem nechtěla! Už docela šílená otáčím hlavou ze strany na stranu.

Další ruce zajmou má zápěstí, v ten moment, kdy chci začít škrábat ruce, které stále svírají mé boky. Stín velkého těla dopadne do mé tváře a do uší se mi vkrádají uklidňující slova.

„Ššš, miláčku to bude dobré! Vydrž to! Už to nepotrvá dlouho.“

Uvěřím těmto slůvkům. Přestanu bojovat a snažím se uvolnit. Jeho sametový hlas mě chválí a přemlouvá mě, ať se tomu poddám. Nadechnu se a vydechnu. Tento proces opakuji stále dokola. Až do momentu, kdy cítím, že je to dobré a že se mi nic zlého přece neděje.

„Hodná holčička!“ zašeptá.

Po dlouhé době opět otevřu oči. Kent se nade mnou nadklání a stále dokola šeptá slůvka útěchy. Již nedrží má zápěstí, svými prsty se probírá mými potem slepenými vlasy. Neuhnu pohledem, i když cítím, jak se Damon pohybuje ve mně sem a tam. Trošku to pálí, ale už to není nepříjemné. Zakousnu se zoubky do dolního rtu, když mi tělem projede neznámý pocit, který se za kratičký moment vrátí a donutí mě zavzdychat.

„Ach, miláčku! Tolik toužím být v tobě! Ale vím, že dnes mi to jistě už nedovolíš!“

Proč? Ach! Další nápor teplé vlny. Nevědomky začnu spolupracovat a nemotorně pohupuju pánví do rytmu, který Damon udal. Jeho prsty se zaboří víc a nepatrným tlakem se snaží upravit mé pohyby. Nevím, kdy se to změnilo, ale jeho klouzavé pohyby mi začaly přinášet slast. Chtěla jsem víc!

„Ach, ano!“ unikne mi ze rtů.

„Sakra, já už budu!“ zachrčí Damon.

Jen několik málo přírazů, ztuhne a mé lůno zaplaví vláha. Po několika vteřinách se zhroutí vedle mého těla. Ne, ne, ne! Chce se mi křičet. To se může stát jen mě. Mám chuť mu pořádně ublížit. Nejdřív mi způsobí bolest. A pak, když se mi to začne líbit, tak přestane.

„Kente, musíš to dokončit!“

„Zbláznil ses?“

„Sakra, dělej! Nevidíš, jak trpí?“

„Sakra“

Zakleje Kent, ale přesto vstává z postele, obchází ji a stoupne si nade mnou. Pozorně sleduju, jak si rozepíná kalhoty. Nevydržím se koukat, až do konce. Zahanbeně odvrátím hlavu. Můj zrak dopadne na Damona, který si v tu chvíli stahuje z obličeje masku. Pozvedne zvědavě obočí, když si všimne mého zvědavého pohledu. On má jedno oko hnědé a druhé zelené! Ach, vau!

Matrace se prohne, na mé polonahé tělo se přitiskne Kentovo. Přesto stále upírám svůj pohled do těch zvláštních očí. Zavzdychám, když se mě prstem dotkne, mezi stehny. Mírný tlak, zhoupnutí boků a mě naplní něco ještě většího než před tím. Ne, ani v té chvíli nezavřu oči a neodvrátím tvář od Damona.

„Miláčku, je neslušné nevěnovat svou pozornost muži, který se právě s tebou miluje!“ zavrčí mi u ucha Kentův hlas.

„Hm“

Damon se zasměje. Uvolněně se opře o loket a nahne se ke mně, aby mi mohl ukrást políbení. Zavzdychám. V tu samou minutu, se Kent přestane pohybovat. Zmateně se k němu obrátím. Jeho tvář je několik centimetrů od mé.

„Asi nejsem tak skvělým milencem, za jakého jsem se považoval!“

„Cože?“ jsem zmatená.

„Celou dobu, co jsem v tobě, se díváš na Damona a mě si nevšímáš!“

„Já…“nedostává se mi slov.

„Jsem prostě lepší, Kente!“ dráždí ho.

„Drž hubu!“ zasyčí.

Ale Damon si ho dobírá dál a dál. Provokuje ho, siláckými slůvky. Možná bych se i zasmála, kdybych pod tím velkým tělem neležela já. Kent se nadzdvihne na rukou, z úst mu trčí dva špičáky a vrčí. Využiju možnosti si ho pořádně prohlédnout.

Pevné pletence svalů na pažích, které jsou napnuté a připravené k boji. Mírné kopečky prsou, vyúsťující v ploché břicho a úzké boky. Světlé chomáčky chloupků zdobící jeho podstatu, v tu chvíli zapletených do mých. Spokojeně zavrním. Po chvilce se vrátím k jeho obličeji, který má odvrácený směrem k Damonovi.

Na pravé tváři zahlédnu krvavé šrámy, které byly asi způsobené mými nehty. Neodolám, pozvednu trup a svým jazykem olíznu zasychající krev. Mlsně si olíznu rty. Ach, jak sladká je jeho krev.

„Kente, ona ti olízla tvář!“

„Já vím, Damone! Byla to moje tvář!“ odsekne v odpověď.

„Ještě!“ zašeptám svůj rozkaz.

„Ještě?“ Kent je zmatený. „Čeho ještě?“

„Krev. Já chci krev!“

Damon natáhne ruku a nabídne mi své zápěstí. Odvrátím se, zamítavě zakroutím hlavou a dívám se na Kenta. Čekám! Nakonec mu to dojde. Nemusí říct ani slovo, pouze nakloní hlavu na stranu a němě osloví Damona. Ten se nakloní, jeho tesáky se zalesknou a pak hladce zaboří do Kentova krku. Z dvou malých ranek se vyhrne krev. Ihned k nim přiložím otevřené rty, jazykem hbitě slízám kapičky okolo a začnu sát.

„Měl jsi pravdu!“ zakňučí po chvilce Kent. „Odtrhni mě, když na ní budu moc hrubý! Nechci jí ublížit.“

Po této prosbě začne vlnit boky. Jeho pohyby jsou pomalé a hladké. Spokojeně vrní do mého ucha, což mi prozrazuje, že se mu mé konání musí líbit. Je tak něžný a opatrný. Zabořím prsty do jeho vlasů, odtáhnu se od jeho krku a jazykem líně přejedu, až k jeho bradě. Tam se zarazím a zkoumám bílé hroty jeho špičáků. Nic podobného jsem nikdy neviděla. Jsem strašně zvědavá. Do této chvíle mě žádný z nich nekousl.

„Napij se!“ zašeptám mu do rtů.

„Ne“ a zase začne příst.

„Napij se!“ opakuju.

„Ne“

Ach, jo! Proč mě ani jeden z nich nedokáže uposlechnout? Otočím hlavu k Damonovi, který nás upřeně pozoruje. Zkusmo posunu svou ruku na mohutné rameno. Jako zhypnotizovaný kopíruje očima můj pohyb. Usměju se. Začíná to být zábava. Protáhnu ruku pod svalnatou paží, otřu se o štíhlý bok a zatnu drápky do svalů na zádech. Z Damonových úst vyletí dva hroty, Kent zaskučí a tvrdě přirazí. Ach, vážně je to zábava!

Co se ani stane, když…? Ani to nedomyslím a prostě to provedu. Zabořenými nehty sjedu pomaloučku po zádech ke dvěma dolíčkům, které jsou ozdobou nad Kentovým pozadím. Hravě do nich vjíždím konečky prstů. Sem a tam. Nevědomky tak převezmu stejné tempo, které mě hladí zevnitř. Damonova ruka se dá do pohybu. Jsem fascinovaná, když se dotkne sám sebe a začne se hladit. Zalapám po dechu, kousnu se do rtu a sjedu nehty na pevný zadek.

Je tak zatraceně erotické pozorovat se navzájem. Rozevřu dlaně a položím je na vlnící se zadek. Nejdřív ho pohladím, pak stisknu. Několikrát to zopakuju. Po několika minutách začínám být neklidná. Pokrčím nohy v kolenou, paty zabořím do matrace a stehna přitisknu ke Kentovým bokům. Chci převzít kontrolu, ale jsem strašně nemotorná. Několikrát se pokusím zrychlit pohupování svých boků, což mi kazí to, že jsem přimáčknutá k posteli velkým tělem. Poraženecky položím hlavu, zadívám se na Kenta a uvolním se. Proč se mám vůbec snažit? Tímto způsobem mě spíše uspí, než uspokojí! Začnu se nudit! Možná neusnu, když si budeme povídat.

„Proč se nechceš napít?“

Kent se zarazí, otevře oči a přemýšlivě nakrčí obočí. Tohle mi vyhovuje! Žádné pohyby, jen velká medvědí náruč, která mě zahřívá. Je to tak krásné a tak romantické. Do čela mu spadne kadeř vlasů, kterou prsty zasunu zpět za jeho ucho. Stále čekám na jeho odpověď.

„Nudím tě snad, že máš touhu si povídat?“ zeptá se laškovně.

„Ano!“ pravda vyslovená mými ústy ho překvapí.

„Miláčku, je pár pravidel, které při milování nikdy nesmíš porušit. A jedním z nich je: Nikdy neříkej partnerovi, že tě v posteli nudí! Může ho to urazit a zmenšit jeho sebevědomí.“

„Nechtěla jsem tě urazit! Ale ty jsi tak pomalý, že tu málem usínám.“

„Cože?“ začne se smát. Opře své čelo o mé a zadívá se mi do očí. „Lásko, ty mě snad zabiješ!“

„Nechci tě zabít, na to se mi až příliš líbíš! Ale ty jsi stále neodpověděl na mou otázku! Proč se nechceš napít?“

„Nechci ti ublížit.“

„Ty mi neublížíš!“

„Ale můžu, když se přestanu kontrolovat!“

„Ne, ani tehdy mi neublížíš!“

„Důvěřuješ mi víc, než já sobě!“

„Proč to nezkusíš? Kdybys to náhodou nezvládl, tak je tu Damon, který ti v tom určitě zabrání.“

„Ne!“

„Sakra! Ty jsi ten nejprotivnější chlap, kterého jsem kdy poznala. Kousnout mě nechceš. Ošukat mě nechceš. Tak co tedy vůbec chceš?“

„Má pravdu, kamaráde!“ ozve se Damon.

Od kdy nás vůbec poslouchá? Natočím k němu hlavu a zamrkám na něho. Možná je divné, že tu ležíme nazí a povídáme si, ale mě to jakýmsi způsobem uspokojuje. Těší mě, že jsem jejich součástí. Těší mě, že mě berou takovou, jaká jsem. Miluju pocit, který ve mně vyvolávají.

„Chceš mě kousnout, Damone?“

Vyslovená otázka nás překvapí oba. Ne, neodvolám svou nabídku. Chci vědět, jaké to je, když se mi do masa zaboří ostré zuby. Jsem asi hloupá, ale zatraceně zvědavá. Matka asi měla pravdu. Stále dokola mi říkala, že se jednou dostanu do potíží, ze kterých se nelehko dostává ven.

Damon se pohne. Prsty se dotkne mé ruky, kterou mám položenou na Kentově rameni. Natáhne jí, lehounce jí pohladí a přisaje se mi rty k zápěstí. Zalapám po dechu, když ucítím jeho jazyk. Opatrně, jako kdyby se bál, že ucuknu, ho vyplázne a přejíždí jím přes modravou žílu na mé ruce. Na maličkou chvilku se zarazí v loketní jamce a vcucne do úst mou kůži. Zavzdychám. Netušila jsem, že může být loketní jamka jednou z mých erotogenních zón.

Stále se mi upírá zrakem do tváře, zkoumá veškeré mé reakce na jeho chování. Polknu, ale své oči z něho nezpustím. Čekám, kdy už konečně vykoná to, co mi slíbil. Hladké a poddajné kůže se dotknou dva špičaté hroty, které pomaličku přejíždějí po ruce zpět k mému zápěstí.

Pak to přijde. Jeho hroty se zaboří do měkkého masa a začne hlasitě sát. Necítila jsem bolest. Pouze chvilka nepříjemného bodnutí a nádherná slast. Zavřu oči, zakloním hlavu a vypnu hruď do oblouku. Mírné vlnky slasti se pomaličku začnou šířit mým tělem. Začnu rytmicky pohybovat pánví a dožadovat se svého uvolnění. Ještě více roztáhnu nohy, zavrtím se pod obrovským tělem a propletu své nohy s mužskými.

Kentovo tělo cítím úplně všude. Hlavně tu jeho nejpodstatnější část, která si spokojeně hoví uvnitř mého těla. Pootevřu oči a zadívám se na Kentův obličej, který je několik centimetrů od toho mého. Svou pozornost má upřenou na mě, hrozivě se mračí a přes rty se mu uniká nepříjemné vrčení.

Nevím, proč je naštvaný. Ani na koho z nás je naštvaný. Ale provokovat ho v tuto chvíli nehodlám. Pozvednu svou volnou ruku a dotknu se konečky prstů jeho rtů. Lehounce po nich přejíždím sem a tam. Toužím po tom, aby mě políbil a ujistil mě tak, že je všechno v pořádku.

„Kente?“ zašeptám prosebně.

Dál se mračí. Odvrátí se ode mě a zadívá se na Damona, který spokojeně pije z mé tepny. Vycení své tesáky a opět zavrčí. Už začínám tušit, proč se takto chová. Možná má také chuť se zakousnout do mého masa a ochutnat mou krev. Měl svou možnost, ale propásl jí. Mě teď, ale zajímá jediné. Kdy začne spolupracovat a tak ulevit mé touze dosáhnout mého prvního orgasmu.

„Kente, prosím!“

„Ne!“ zasyčí na mě.

„Kente, já tě potřebuju!“

Tato moje věta ho vrátí zpět k mé osobě. Zadívá se mi do očí, ve kterých se začnou lesknout slzy. Na okamžik zavře oči. Rozmýšlí se, zda mou prosbu splnit anebo ne. Pokývá hlavou a já cítím, jak se mě spadává tíha balvanu, který mě doposud svíral zevnitř.

„Udělám to!“ pohladí mě po líčku. „Já to udělám!“

Začne se pomalu přidávat k mému mírnému pohybu. Velké, silné tělo se otře o mé. Cítím, jak uvnitř mě pomalu začíná znovu růst. Usměju se na něj a zavzdychám. Nakloním hlavu k Damonovi, který nás pod víčky bedlivě pozoruje. Stále je přisátý k mému zápěstí a krmí svou neutichající žízeň.

„Maličká, prosím…“zašeptá mi u ucha Kentův hlas.

Nevědomky si odhrnu vlasy z krku a nabídnu mu svou krční tepnu. Nevím, zda po mě žádal zrovna toto, ale já to v tu chvíli strašně moc chtěla. Uběhlo snad jen pár vteřin, než jsem pocítila, jak mou kůži proťali dva hroty, a k mým uším dolehlo spokojené polykání mé krve.

Byla to slast! Tak nádherný pocit naplnění, které jsem ve svém životě nikdy nezažila. Právě v tento okamžik jsem se cítila jako plnohodnotný člověk. Až do teď jsem měla pocit, že mi něco chybí a stačilo, tak málo a já se stala někým úplně jiným. Ano, právě pro tuto chvíli jsem byla stvořena.

Kentovo tělo mé více zaboří do matrace, silnou rukou zajme mé stehno a přitáhne si ho k boku. Zatlačí pánev více proti mé a vnoří se do mě tak hluboko, až se dotkne mého lůna. Asi minutu se nikdo z nás ani nepohne. Užíváme si ten prazvláštní pocit.

Poté se stane několik věcí naráz. Kent se odtrne od mého hrdla, zakloní hlavu a vítězně zařve do nastalého ticha. Damon spokojeně spolkne poslední doušek mé krve, olízne ranku a zadívá se na mou tvář. Okolo pasu se mi mezitím ovine silná paže, která mě přitiskne k mužské hrudi a vynese mě do posedu.

Pod zadečkem ucítím tvrdost stehenních svalů, dlouhé vlasy se mi rozprostřou na holých zádech a plná prsa se přitisknou k mužskému trupu. Opatrně natočím hlavu ke Kentovu obličeji. Na rtech se mu usídlil spokojený úsměv, v koutku rtů mu spočinula kapička mé krve, kterou spokojeně olízl svým růžovým jazykem.

Vůbec nepřemýšlím, když ovinu své ruce kolem silného krku a své prsty zabořím do husté záplavy světlých vlasů. Lehounce ho políbím na ústa, vypláznu jazyk a olíznu mu spodní ret. Mezitím se mi k zádům přivine Damon, který odhrne vlasy z mého krku. Po další chvilce cítím, jak mi jeho jazyk mírně olizuje dvě ranky na krku, ze kterých stále prýští má krev.

Na boky mi dopadnou dvě široké dlaně. Silné prsty se mi zaboří do masa a tak mě uvězní ve svém zajetí. V další vteřině si uvědomím, že se mé tělo začalo opět pohybovat. Pomalu se otírat o mužská těla, která se ke mně tiskla z obou stran. Uvnitř mě se začali dít kouzla. Kentovo přirození vyklouzávalo z mého těla a vracelo se zpět.

Z té záplavy slasti musím zavřít oči. Zakloním hlavu a opřu se o pevné mužské rameno. Nechávám se laskat a milovat všemi zázračnými způsoby, které na mě zkoušejí. Jsou to opravdový mistři mezi všemi muži. Sice nemám nikoho, s kým bych je mohla srovnávat, ale svou ženskou intuicí si myslím, že na světě nemůže existovat nikdo takový, jako jsou oni.

Ještě maličkou chvilku a dostanu se určitě do ráje. V mém těle jsou napjaté úplně všechny svaly, které se dožadují svého uvolnění. Zatnu nehty do nahých ramen a otevřu ústa. Nestydím se za výkřiky slasti, deroucí se z nich ven. Chci dát všem na vědomí, že se právě v tuto chvíli miluju se dvěma úžasnými muži. Ano, ano! Mé poševní svaly se stáhnou okolo tepajícího kousku těla. Proběhne mnou to nejkrásnější uvolnění, které jsem kdy zažila. Tak takový je to pocit, když žena dosáhne svého orgasmu. Má každá žena takový pocit, že vyletěla do nebe?

Nevím, jak dlouho jsem byla mimo sebe. Poslední záchvěv, poslední stáhnutí svalů a já se znaveně zhroutím mezi jejich těly. Též si uvědomuju, že Kent stále pohybuje mou pánví. Pár přírazů, ztuhne a zakloní hlavu. Své rty zajme mezi své zuby, aby se z něho nedraly ven výkřiky rozkoše. Mé lůno zaplaví už podruhé za dnešní večer záplava teplé tekutiny, jak se jeho tělo uvolnilo. Dokonce i Damon se opět udělal. Jeho šťávy zalily mé záda a pozadí. A mně to vůbec nevadilo, což by asi mělo.

Na mé drobné rameno dopadne těžká hlava, do vlasů se mi zaboří mužský obličej a pak, jako jedna velká masa spadneme bokem na pohodlné lůžko. Propletené končetiny se rozpletou a my se pohodlně uvelebíme na široké matraci. Nikdo se již nedokáže ani pohnout. Mé oči se znaveně uzavřou a já zavítám do říše snů.